Nejlepší Creepypasty

Siren Head

Jediné, co je horší než jízda po dálnici, je noční jízda po dálnici. Nepomáhá ani mrholení, které se třpytí odleskem světlometů a pouličních lamp přes čelní sklo, než ho stěrače rozmáznou, pak se znovu zatřpytí, pak se zase rozmaže. Dál a dál, buch-buch, buch-buch basový rytmus k ostatním zvukům, ty, které jsou vždy hlasitější, když jste řidičem auta plného spících lidí: chrochtání a zvláštní odfrknutí od Karen vedle mě vpředu, otevřená ústa dýchá z jejího potomka vzadu. Beth sedí alespoň vzpřímeně, na rozdíl od Melissy, která visí vpředu, téměř vytažená z bezpečnostního pásu, a její ústa se připojují ke knize Osamělá nymfa. Typický. Odvracím pohled a třesu se. Člověk by si nemyslel, že v osmi letech byla ve skutečnosti o dva roky starší než její sestra. S tímhle je určitě něco špatně. Karen se zbláznila, když jsem jí řekl, že si to myslím.

Přesto si myslím, že bych měl být vděčný za přestávku od jejich krvavého brečení – a Karenina nuzného kňučení. Nepleť se do toho nepořádku, kámo . Garyho slova, nabízená se zamračeným výrazem přes půllitr, mě znovu pronásledují, varovná siréna, kterou jsem v tu chvíli neslyšel. Starší žena se dvěma dětmi? Inkoust sotva zaschlý na rozvodových papírech? Sakra myslíš?

Zranitelný a zoufalý po sexu, to jsem si myslel. A Karen byla poprvé, před deseti měsíci, v době, kdy si najal chůvu a šel ven z města. To bylo tehdy. Ukázalo se, že Gary měl pravdu. Ne, že bych mu to někdy řekl. Bastard. Slyšel jsem z druhé ruky, že brzy odjede s některými kluky z neděle do Turecka. Nikdo z nich se mě neptal. Bastardi. Takhle to začíná, postupné vylučování ze společenského okruhu? Viděl jsem, že se to stalo dříve, ostatním, když dosáhnou určitého věku. No, to se mi nestane. Stejně většinu z nich nenávidím. Hubatí, vyskočení pichlaví, kteří si myslí, že třicet je důchodový věk. Pořád mám želízka v ohni. Ta nová dívka v práci, pro začátek.

Reklamy
Věnuji Karen úkosem pohled. Linky a záhyby na její tváři vypadají hluboko ve světlech palubní desky. Kristus. Dělá ti to, že máš děti?

Vnitřek auta ztmavne, když něco blokuje pouliční osvětlení. Chystáme se jít pod most. Podívám se nahoru a myslím, že tam nahoře vidím zaparkované auto, černé proti obloze poseté pouličním osvětlením. Zachytím záblesk světlometů. zajímalo by mě co-

Pípání z palubní desky mě otřese a na několik sekund s vytřeštěnýma očima si nemůžu vzpomenout, co dělám. Přejel jsem přes čáru mezi jízdními pruhy a trhl jsem kolem dozadu, překompenzoval jsem to. Karen se na sedadle trochu pohupuje, ale neprobudí se. Někdo na mě troubí, když vycházíme zpod mostu. Myslím, že jsem se mýlil, ale stejně zvedněte dva prsty, když ten chlap předjíždí, už z principu.

Proboha, ten bezpečnostní pás je napnutý. Srdce mi vyskočí z hrudi a já si otřu z čela záblesk potu, obviňuji to vzrušení z driftování mého pruhu, i když vím, že to opravdu souvisí s chemikáliemi. Záludný zásah, který jsem dostal na záchodech čerpací stanice. Karen má podezření, že ty věci pořád beru – pořád jí říkám, že to používám jen občas večer ven, ne že bych kurva už chodil ven – ale ve skutečnosti nikdy nic neřekne. nemusí. Místo toho se na mě dívá těmi „já vím, že lžeš“. Ježíši, vsadím se, že takhle je to v manželství.

Zapnul jsem klimatizaci – trhl se nad zvukem výbuchu a rychle jej ztlumil – znovu si otřu hlavu a podívám se na sebe do zpětného zrcátka a mračím se na tmavé modřiny pod očima. Drogy? Únava? Víkendová 'dovolená' uvězněná v karavanu s Karen a jejími děckama? Jako by to byla moje chyba, že pršelo. Karen se odmítala pořádně pobavit, protože stěny byly příliš tenké. Jaké zatracené plýtvání. A teď vypadám jako čas starého otce. Jo, do prdele, Gary. A do prdele Turecko.