𝐇𝐞𝐚𝐫𝐭𝐛𝐞𝐚𝐭 || 𝑰𝒔𝒂𝒂𝒄 𝑮𝒂𝒓𝒄𝒊𝒂 {MLWTWB} 𝐂𝐙

𝐂𝐡𝐚𝐩𝐭𝐞𝐫 2

Chapter 2; ,,Wth, damn, the lunch"

PO OBŘÍ, útulné posteli se házely všemožné krámy, které jsem si přivezla z domova. Sluchátka, make-up, plavky, kulma na vlasy...

Ozval se dunivý zvuk zpoza dveří, něčí klouby ťukaly na oné tyrkysové dveře.

,,Dále.", Zamumlala jsem a smotávala si nabíječky od technologie. Plně soustředěna na činnost před očima.

,,Nemáš hlad?" Ozval se andělský hlas.

Ohlédla jsem se po osobě, vlasy měla sepnuté v zrzavém culíku. ,,Zatím ne, ale děkuji, Katherine."

Pozavírala v malé škvírce dveře a plynulými krůčky zanechávala vrzající zvuk v podlaze. ,,Jsi zamlká, jsi si jistá, že nepotřebuješ plačtivé rameno?"

Tupě i nemotorně jsem našpulila líce, kde propukly ďolíčky, ,,Plačtivé rameno?",Katherine se zasmála, ,,Jsou čas od času krutá období, a tak ti nabízím rameno k úlevě, Cheryl."

Vím, že se pokouší o náhradu mé matky, protože přesně tohle dělávala, ale nestrpím lítost od cizího člověka.

,,Myslím, že tu patřičnou labilitu v koutcích svého těla vnímám, ale až natolik mě nedusí, abych přestala dýchat." Bez jakéhosi náznaku projevů emocí jsem v ní vtesala supí pohled a objala z úcty.

,,Jsi chytrá dívka, Cheryl. A jednou tě potká štěstí, i když tě svět o to nejdůležitější připravil. Nepřestávej doufat, mé dítě, protože jsi neztratila všechno. Ta jiskra v tvém srdci ještě nezhasla, vidíš to světlo na konci tunelu, Cheryl?"

Zalapala jsem po vzduchu, zrychlil se mi tep a tlukot teplého srdce. Slova se ve mne kousek po kousku zapichovala jako jehla v klubíčku. ,,Uvidím, Katherine." Špitla jsem, přičemž mi únikově skápla slaná slza, dožadující se přes všechny povrchy, na Katherine holé a kostnaté rameno.

• • •

TEN CHAOS a drama po celém domě, pakliže se blíží třetí světová válka, anebo atentát či pohroma krize před tornádem.

Paní Walterová mě zezdola volala na rodinný oběd, ačkoliv přes všechen ten hlučný nepořádek si nejsem tolik jista příchodem. Vnímám se jako ovci ve smečce s vlky. A taky černá ovce mezi členy.

Polykala jsem své sliny jednu za druhou a neodvážila se ani zdaleka pohnout.

Rozvrzala se dvířka, zírala jsem na svůj odraz před zrcadlem. Vykoukly havraní vlasy a svůdný pohled. Isaac.

,,Čaues, madam. Už tam všichni na tebe čekáme."

,,Fajn." Pípla jsem a nedokázala se odtrhnout.

,,Fíha, věř mi, že se taky před zrcadlem vydržím pozorovat hodiny, ale teď se to vážně nehodí." Prolomil sarkasmem imaginární sklo v atmosféře, které své uplatnění roztříštilo na koberec.

,,Ty bys měl radši mlčet nebo si o tobě budu myslet bůh ví co." Otočila jsem se na špičce svých tenisek a prošla směrem k jeho postavě opírajíc se ve futrech.