Jeden zapomenutý večer (Bartoš x Rakušan)

[1]

Bylo páteční odpoledne a pomalu se drala vládní schůze ke konci. Ivan pomalu dopíjel svojí obvyklou dávku Pepsi a poslouchal pana Premiéra, který dostal poslední slovo. Hlavní program začátku tohoto roku "Korespondenční volba".

Ovšem hlavní téma blížícího se večírku to nebude a Ivan to moc dobře ví a jeho straničtí kolegové také, protože se s nimi vsadil o to, že za večírek minimálně jednoho poslance za ODS, který je proti euru přesvědčí do 22:00, že je třeba začít aktivněji jednat o euru. Jeho trestem je jakákoliv láhev  alkoholu, vybrána kolegy. Což je pro někoho, kdo se 10 let nedotkl alkoholu a může být rychle opit, adekvátní trest.

Ivan přemýšlel upjatě nad jeho přesvědčovacími schopnostmi, nevědíc, že na něho mluví Vítek, který zaujatě sledoval svého zamyšleného kolegu a čekal, až mu konečně odpoví. "Ivane..... Ivane!..." trochu zvýšil hlas, ale né moc razantně, aby na ně neupozornil celou místnost, která stejně už z poloviny odešla.

Ivan se leknutím vzpamatoval a podíval se do velkých modrých očí svého kolegy "Ano Vítku?..". Vítek se pousmál a naklonil se blíže k Ivanovi "Jedl si dneska oběd nebo jsi zase měl jenom Pepsi s náhodnou tyčinkou?". Ivan se podíval na dopitou Pepsi a vedle ní obal od tyčinky "No.... já to dneska zase nějak nestihl, ale mně to stačí". Vítek protočil očima "Pojď na oběd, snad tam ještě něco budou mít a cestou mi řekneš o čem jsi tak behementně přemýšlel".

Ivan si vzal své věci a stoupl si vedle Vítka "Proč se pořád staráš, o to co jím?". Vítek se rozešel směr do jídelny "Protože mě štveš tím, jak skoro nic nejíš a potom vypadáš slabě vzhledem k ostatním a tak lehkého potencionální soupeře nechci mít". Kdyby Ivan tušil ten pravý důvod, nejspíš by se na něho nechtěl ani podívat a ztratil by s ním přátelství. Kdyby věděl jak moc těžké je pro něho nepropadnou tužbám svého těla a srdce, aby mu nijak neublížil. Proto s ním udržuje přátelství ve stylu společného soupeření a škádlení se.

"Pane bývalý Starosto, aby jste se nedivil" šťouchl ramenem do Vítka. Vítek se snaží najít něco dobrého, v tom co zbylo "Já si myslím, že minimálně v zeměpisných znalostech bych tě porazil" vzpomněl si na legendární Ivanovo, nejvyšší hora Česka je Smrk.

Ivan si prostě něco vzal a šel si otráveně sednout ke stolu. Vítek měl těžké vybírání, ale nakonec jsi něco vybral a sedl jsi naproti Ivana "O čem jsi, tak zaujatě přemýšlel na konci schůze?". Ivan se usměje "Ale nic zajímavého jen jsem se vsadil". Vítek pozoruje Ivana co spokojeně papká a sám se jídla, ještě nedotkl.

Jeho mysl ho zase zrazuje, jak on moc nenávidí sebe za to, že se nedokáže dostat z něčeho, tak primitivního jako je láska. Jeho vlastní mysl, srdce a tužby jeho těla jsou mu nepřítelem a v jistým pohledu i sám Ivan a jeho přítomnost. Jenže se mu prostě vyhýbat nemůže, ranil by jeho i sebe. Proto se aspoň s ním snaží nenavazovat fyzický kontakt, ovšem Ivan je ten typ člověka, co má potřebu, když se baví nebo sedí vedle sebe ve sněmovně, být co nejblíže jeho maličkosti. A za to ho nenávidí nejvíce, dělá mu to těžší... Neustále je k němu nevědomky přisunutý, ale když jsi dělá nějaké naděje, tak vidí, jak se tak chová i k ostatním... Má prostě takovou povahu...

"Vítku, proč nejíš?" najednou se ozve chraptiví hlas jeho kolegy. "Nabral jsem jsi toho hodně, i když bych měl zhubnout a teď přemýšlím co s tím" jeho mysl je momentálně plná představy, jak pomalu studuje prstem rysy Ivanova obličeje a následně těla. Doslova ho ta představa zabíjí. Ivan se najednou zase ozve "Ale prosím tě, proč to pořád řešíš? Však je to vpohodě". Konečně se mu nějak záhadně podařilo přestat myslet na nekalé věci, co by nejraději dělal s Ivanem a začal jíst.

Opět se podíval na Ivana, který dojídal oběd. Miloval ho a zároveň nenáviděl za to, že ho miluje. Řádně se nadechl a vydechl, aby vyprázdnil svou mysl a v klidu snědl svý oběd.

"Hele já půjdu musím ještě něco stihnout před tím večírkem" Ivan vystartoval ze židle a odcházel pryč. Vítek ho jen pozoroval a oddechl jsi, protože se potřeboval uklidnit.

O necelé tři hodiny později začal večírek...

Ahojky! Jsou to tak 3 roky zpátky, co jsem napsala nějakou homoerotickou povídku v češtině a mezitím jsem oběhla hned několik fandomů a doufám, že i trochu dospěla.
   Proč jsem se zrovna rozhodla psát povídku o Bartošan shipu?      
  No za prvé: Žádná není na Wattpadu, všechny jsou jen na AO3, tak chci využít příležitosti.
  Za druhé: V posledním víc než půl roku jsem spadla do tohohle shipu úplně.
  Za třetí: Dlouho jsem nic nenapsala a potřebuji nějak zastínit tu hloupost, co jsem napsala v 12 - 13 a nejraději ji smazala.

Taky jsou to roztomilý teploušci 🫶
Ohledně tohoto shipu doporučuji ArcheaMajuar, ona je takovou řekla bych majitelkou tohoto shipu 😉

S pozdravem vaše podivná "spisovatelka".