One wrong night✔️

•24•

O jeden den později

Justin

,,Bré ráno" usmál jsem se na Christine když jsem druhý den vešel do jejího pokoje. ,,Ahoj" šeptla a koukala do mobilu. ,,Děje se něco?" Zvedl jsem obočí a sedl si k ní na postel. Její tichý a smutný pozdrav mě teda pěkně znepokojil.

A mimochodem dnes se mi za celou dobu podařilo spát celou noc! Sakra, tak krásně jsem se vyspal a mám úplně skvělou náladu. A to vlastně jen kvůli Christine a tomu, že je v pořádku.

,,Proč jsem maličko aspoň doufala, že mě nechají na stáži když Paul bude ve vězení?" Povzdechla si. ,,Taky jsem si to myslel. Nebudeš?" Nechápavě jsem se podíval. ,,Ne" zamumlala. ,,Jak je to možný?" ,,Asi ještě Paul předtím než ho začala nahánět policie tak to tam nějak zařídil. Tenhle mail mi poslali z personálního oddělení a pak mi to stejné poslal i ředitel nemocnice" řekla potichu a smutně a podala mi mobil.

Zhluboka jsem se nadechl a začal jsem si číst ten mail, který mě teda neskutečně vytočil.

,,Dobrý den slečno Anderson,
vzhledem k osobním událostem, ale i kvůli kapacitnímu důvodu, vám nemůžeme nadále poskytovat stáž na oddělení chirurgie. Všechny potvrzení o stáži si u nás můžete vyzvednout kdykoliv.
Také vám zároveň můžu nabídnout stáž na oddělení gynekologie, kde ještě máme volná místa. Pokud by jste měla zájem tak budeme rádi za další spolupráci.
Omlouváme se za nepříjemnosti, s pozdravem krásného dne.
Fakultní nemocnice Toronto"

,,To jsou kokoti. Vzhledem k osobním událostem? A ta sračka, že kvůli kapacitním důvodům? To nemyslí vážně ne?" Zavrčel jsem. ,,Paul tohle určitě zařídil. Já jsem to nějak čekala. Vždyť jsem ti to i předtím říkala, že nebudu mít stáž, ale včera když mi došlo, že by mohl být ve vězení tak jsem maličko doufala, že mě v nemocnici nechají" vydechla.

,,To je fakt sráč. Moc mě to mrzí Christine" chytil jsem ji za ruku a palcem ji hladil po hřbetě ruky. ,,Nevím co budu dělat" ,,Něco vymyslíme. Pomůžu ti s čímkoliv" pousmál jsem se.

,,Ale jeden nápad mám. Můžeš být na stáži na gynekologii" uchechtl jsem se a chtěl ji nějak rozesmát. ,,Haha. Úplně není můj šálek kávy se každý den dívat na stovky vagín a hrabat se v nich" řekla a já se začal smát a ona se mnou.

,,Náhodou mně by se to líbilo" řekl jsem pomezi smíchu. ,,Ty jsi blbec!" Vyhrkla se smíchem. ,,Uvědomuješ si, že na gynekologii nechodí jen mladé krásné holky? Chodí tam i staré ženské" ,,Fajn fajn, máš pravdu" uchechtl jsem se a ona nade mnou protočila očima.

,,Bože, chyběl mi tvůj smích Christine. Fakt jsem se o tebe hrozně bál" zamumlal jsem a ona mi stiskla ruku. ,,Já vím, jsem tady s vámi a jsem v pořádku" usmála se a já se taky usmál.

Ozvalo se rychle zaklepání a pak dovnitř vešla doktorka. ,,Dobrý den slečno Anderson, pane Bieber" usmála se na nás. ,,Jak se cítíte?" Stoupla si k posteli a začala si Christine prohlížet.

,,Cítím se docela dobře, občas mě zabolí ta rána, ale dá se to zvládnout" řekla a doktorka přikývla. ,,Mohli by jste mi už dát pryč ten umělý vývod? Chtěla bych už si chodit sama na záchod" povzdechla si. ,,Slečno, včera jste se probudila. A ránu máte ještě hodně citlivou. Nevím jestli by jste si sama dokázala chodit na záchod"

,,Prosím, cítím se hrozně s tím. Já to opravdu zvládnu. Musím se nejdříve rozchodit a pak to půjde" ,,Christine, vždyť nemusíš nikam spěchat" ,,Já vím, ale já chci. Chci začít fungovat. Nebudu další dny na umělém vývodu když vím, že to zvládnu" ,,Bože, ta tvoje tvrdohlavost" uchechtl jsem se.