život Diamantového klanu

kapitola 3

"Kdy bychom se měli dostat na to území, jak jsi mi říkal?" Pronesl s mírným podtónem netrpělivosti. Prošli už velký kus cesty a ve skupině se začínalo ozývat nespokojenost.
,,budeme tam zítra." Odpoví Vodopád ,,Ale měli bychom si najít nějaký tábor, odkud budeme vyrážet." Starostlivě se ohlédne se na mourovatou kočku, na které je zřejmé, že čeká koťata. Další dvě, asi sedmiměsíční kráčí po jejích bocích. Jeho družka. "Skvělé zprávy." Podíval se na Vodopáda a potichu si odfrkl. Bylo by vše mnohem snazší kdyby je nevyhodili z jejich kmene Křištálových vod. Jeho kamarád pokrčí rameny. ,,Už se stalo." Odfrkne tiše. Malá trojbarevná kočka je se zájmem poslouchala, ale pak zašla dozadu a pomáhala bílé kočce zvládnout cestu přes kluzké kameny. "Zvládneš to?" Ptala se starostlivě. Pak popadla jedno kotě a nešla ho v tlamičce. Pokusila se přidat do kroku a tlapky se jí proměnily v tříbarevné šmouhy. Bílá kočka vděčně kývne, mluvit nemůže protože má tlamiču plnou hnědobílých chlupů, hnědá mourka vezme třetí kotě, zatímco její dvě koťata běží za ní. Poslední kotě vezme štíhlý černý kocour. Trn se ohlédne dozadu a vidí, že se skupina posunuje vpřed podstatně rychleji. V duchu si zamne packami. I když jsou koťata na téhle cestě docela velká brzda, jsou klíčová k tomu aby se dostali do klanu. ,,měli bychom si odpočinout. Vymyslíme plán." Zamumlá Vodopád ,,nemůžeme se tam jen tak všichni nahrnout." Dodá. Trn přikývne. "Tamhle vidím skalku s puklinou. Myslím že bychom se tam mohli vejít." Obrátil hlavu k nebi. "Co nevidět začne pršet." Podotkne spíš sám pro sebe. ,,pravda. Klane!" Zavolá dozadu Vodopád ,,támhle si odpočineme." Kývne ocasem k puklině. Trojbarevná kočka se zařadila na konec skupiny a hlídala, aby se nikdo nezpozdil. Kdyby jen jedno kotě zůstalo venku... zatřásla sebou a přidala na tempu. ,,konečně." Zabručela ta bílá kočka a čumáčkem popoháněla svá koťata. Jen co v puklině zmizela poslední kočka, začaly na cestu dopadat první kapky. ,,stihli jsme to jen tak tak." Zabručel Vodopád, pak zvýší hlas ,,dobře se vyspěte, zítra začneme!" Trojbarevná kočka se na něj podívala se smutkem v očích. Některé sny se holt neplní. ,,spi." Doporučí své mourovaté družce Vodopád ,,potřebuješ si odpočinout." Trojbarevné si ani nevšimne a umývá kožíšek své družky. Trojbarevné kočce Májce vstoupili do očí slzy nenávisti a smutku. Rychlým mrkáním je zaplašila. Dobrou noc, Vodopádku. V duchu mu popřála. Nebyla naštvaná na mourku. Byla naštvaná na sebe, že si nechala zničit srdce a ani po tom ho nedokázala přestat milovat. Zaryla drápy do země a tušila, že neusne. Bílá Sněhoočka své sestře olízla ouško, aby jí utěšila, přitom krmí vlastní koťata. Májka se na ní usmála týrznivým pohledem. Ona ji jako jediná kočka rozuměla. Snažila se rozhlédnout po nějaké bylince, která by ji přiměla usnout. ,,tady." Zamumlala Běloočka a přisunula jí maková semínka ,,to bude v pořádku." "Díky." zašeptala. Slízla tři semínka a připomněla si, že musí doplnit zásoby léčivých rostlin. ,,není zač sestřičko." Pousměje se ,,dobře se vyspi." Olizuje jí, jako malé kotě.

Další kapitola je na světě! Co si o ní myslíte? Vaše Alys