His Secret Bodyguard 2 // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Část 5

Harry

Další dva týdny Grace mluvila jenom o Brynn. Chtěla ji znovu vidět a kreslila obrázky jí a její nepřítomné matky...

„Hele, Grace... Možná by ses měla více soustředit na domácí úkoly...," řekl jsem a ona na mě vzhlédla.

„Tati, nechci. Chci mámu," řekla a já jsem si povzdechl.

„Nevrátí se, zlato. Teď si běž udělat úkoly. Potom si můžeš malovat, až dokončíš tři stránky," řekl jsem, vzal jsem knihu s gramatikou, kterou jsem jí koupil, a položil jsem ji před ni.

„Fajn...," zamumlala, strčila výkres přes stůl a začala na stránce jedna.

Strčil jsem si ruce do vlasů a podíval jsem se přes rameno, když zazvonil zvonek. Povzdechl jsem si a šel jsem otevřít. Pokleslo mi srdce.

„Do prdele," zamumlal jsem. Přede mnou stála Brynn. Měla na sobě černou mikinu s kapucí a černé džíny, které měla na sobě díry.

„Můžu jít dál?" zeptala se a rozhlédla se. Okolo krku měla pobledlé modřiny, které jsem se pokoušel ignorovat. Přikývl jsem, ztratil jsem slova.

„Um. Jo. Jasně...," řekl jsem a váhavě jsem ji pustil dovnitř, i když tady byla Grace... Prošla kolem mě a zavřel jsem za ní dveře.

„Mami!" vykřikla Grace a vyběhla z kuchyně.

Pevně objala Brynn okolo nohy.

„Jsem tak ráda, že ses vrátila. Tatínek říkal, že se nevrátíš, ale věděla jsem, že přijdeš," řekla.

„Dobře, zlatíčko, co kdyby ses vrátila k úkolu? Tvoje máma a já si potřebujeme promluvit," řekl jsem.

Dramaticky si povzdechla a podívala se na mě. Zvedl jsem obočí a ukázal jsem na kuchyň.

„Fajn...," zamumlala a vrátila se k tomu, co dělala.

Brynn se ke mně otočila čelem, chvíli jsem si prohlížel její obličej.

„Jsi opravdu tady," řekl jsem tiše. „Omlouvám se... Přeju, abych ti to mohla vysvětlit...," řekla, prohlížel jsem si ji.

„Vím všechno," řekl jsem a ona se na mě zmateně podívala. Povzdechl jsem si.

„Pojď sem," zamumlal jsem a šel jsem k počítači ve svém pokoji.

Následovala mě a přiměl jsem ji, aby si poslechla obě nahrávky.

„Zatraceně... Samozřejmě, že si to nahrával," zamumlala a strčila si ruce do vlasů. Spadla jí kapuce a odhalila rozsáhlost modřin okolo sebe. Bylo to docela špatné.

„To ti udělal?" zeptal jsem se a ukázal jsem na ně. Nemohl jsem si pomoct, ale taky jsem si všiml, že měla pár cucfleků...

Zvedla ruku a otřela si stranu krku.

„Jo... Harry, omlouvám se," řekla tiše a vyhýbala se očnímu kontaktu.

„Proč jsi skutečně tady, Brynn?" zeptal jsem. Povzdechla si.

„Chce ji... Grace," konstatovala, podíval jsem se na ni a spěšně do kuchyně.

„Proč?" zeptal jsem se.

Pokrčila rameny.

„Nevím. Snažila jsem se s ním vyjednávat. Jsme... zpátky spolu, asi. Ale chce víc než jenom mě," vysvětlila.

„Ty ses k němu vrátila? Proč bys to dělala?" zeptal jsem se a ona si povzdechla.

„Já vím... Ale musela jsem. Kvůli Grace. A tobě... Vyhrožoval, že vás oba zabije, když to neudělám," odpověděla a já jsem si povzdechl.

„Mám ochranku, Brynn... Proč bys tady chodila? Grace nepotřebuje, abys tady byla. Dva týdny o tobě nepřestala mluvit a nemyslím si, že je pro ni dobré mít tak nestabilní vztah," konstatoval jsem. Zajela si rukou do vlasů a všiml jsem si modřiny okolo zápěstí. Nechala ruku spadnout podél těla, mikina ji zakryla.

Natáhl jsem se, lehce jsem ji chytil a přitáhl jsem si ji k sobě. Shlédla na naše ruce.

„Harry-."

Přerušil jsem ji, vyhrnul jsem jí rukáv. Tmavé podlitiny se táhly až k jejímu loktu a asi ještě výše, ale mikina se nevyhrnula tak vysoko...

„Vážně? Udělal ti to a ty si myslíš, že je to zdravé? Není normální být pokrytá modřinami, Brynn. Nemůžeš zůstat v tomhle stavu," řekl. Povzdechla si.

„Já vím. Vím to...," odpověděla.

„Měla bych... Jít. Jenom... Prosím, nedovol, aby ji získal. Dobře?" řekla a pár vteřin jsem si prohlížel její obličej... Cítil jsem k ní vztek.

„Fajn... Tak... Běž," konstatoval jsem, vstal jsem a přešel jsem přes pokoj.

Chytila mě za paži a otočila mě k sobě čelem.

„Myslím to vážně, Harry. Nedovol, aby ji získal. On se nevzdá," řekla. Chvíli jsem si ji prohlížel, nesnášel jsem, že jsem k ní pořád něco cítil. Lhala mi. Zfalšovala svou vlastní smrt, aby se ode mě dostala. A kvůli tomu si mě nezasloužila. A i tak část mě jí pořád patřila...

„Jo, nedovolím," odpověděl jsem, odtáhl jsem od ní ruku a šel jsem k předním dveřím. Povzdechla si a následovala mě.

„Mami?" slyšel jsem Grace, otočil jsem se, viděl jsem ji stát mezi dveřmi od kuchyně.

„Musíš jít?" zeptala se Grace. Její přízvuk byl podobný mému...

„Je mi to líto. Musím," řekla Brynn a sehla se k ní...

Grace přeběhla místnost a ovinula kolem ní paže, Brynn sebou viditelně cukla. Pomalu kolem ní položila paže, něco, co jsem si myslel, že bych nikdy v Graciině životě neviděl.

„Kdy se vrátíš?" zeptala se Grace, odtáhla se od ní a vzhlédla na Brynn, která se podívala mým směrem.

„Nevrátí se," konstatoval jsem.

Grace se na mě podívala.

„Proč ne? Mami... proč se nevrátíš?" zeptala se a držela Brynn za ruku.

Brynn si povzdechla a prohlížela si její obličej.

„Protože proto. Teď, Brynn. Běž," konstatoval jsem, vzhlédla na mě s podřepu.

„Dobře. No. Um. Ahoj, Grace," řekla, něco jí pošeptala do ucha, než vstala.

„Ahoj, Harry," řekla, nasadila si kapuci a na pár vteřin se setkala s mým pohledem... Naklonila se blíž ke mně, přistoupila blíž ke mně, její rty se sotva dotkly mého ucha.

„Brzy se uvidíme. Musíme si promluvit," řekla tiše a po zádech mi přeběhl mráz.

Strčil jsem si ruku do vlasů, odtáhla se ode mě a otevřela dveře.

A pak byla pryč...

__________

Proč je to tak komplikované. T-T Tenhle problém jménem Ryan by Harry dokázal vyřešit pár bankovkama jak nic. T-T