poezie na účtenkovém papíře

alopecie

pomalu
přicházím o své vlasy
a já mám pocit
že přicházím i o kus sebe

mé vlasy
dříve plné barev a krásy
a teď prořídlé
s holými místy

nedalo se tomu předejít
dědičná alopecie
ale i tak mám občas pocit
že zle ze mě mi je

kéž by se daly
přilepit
zase zpátky
tam kde dříve byly

chci se s tím smířit
ale vypadávají příliš rychle
chci se naučit se i tak mít ráda
být bez vlasů přece není žádná vada

neomezí to můj život
ale nemůžu se ubránit pocitu studu
při pomyšlení na to
celá rudnu

i když vím
že se nemám za co stydět
musím zapracovat
na svém sebevědomí

kéž bych dokázala vidět jen to
že já jsem já
s vlasy i bez nich
a že i tak na mně záleží

i tak mě to ale trápí