1. díl
Lexie neměla jednoduché dětství. Její otec ji opustil, její strejda umřel tou nejdivnější smrtí a celá její rodina uhořela při požáru. Sice přežila, ale stále sebou nese následky jak fyzické tak psychické. Život jí nezlehčuje ani její adoptiv...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Jak ses dostala ven?"
,,To netuším."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Pamatuju si to jako by to bylo včera." začala jsem s vyprávěním, zatímco jsem se uklidňovala přejížděním dlaní po spáleninách na druhé ruce. ,,Byl školní den, jenomže já, Cora a Brett jsme zůstali doma."
,,Počkej, asi se ztrácím." přivřela jsem oči, když mě vyrušil. Měla jsem vědět, že nevydrží bez toho, aby nějakou chvíli mlčel. ,,Kdo je Cora, kdo je Brett?"
,,Kdyby jsi mě nepřerušil, vysvětlila bych." otočila jsem hlavu jeho směrem, jen abych viděla jeho přikývnutí na znamení, abych pokračovala. ,,Cora byla Derekova mladší sestra, byly jsme pořád spolu. Cora byla moje nejlepší kamarádka, byly jsme nerozdělitelné." usmála jsem se nad vzpomínkou vlkodlačí brunetky. ,,A Brett-" pokračovala jsem. ,,Brett byl můj o 2 roky mladší bráška." cítila jsem slzu, která se mi tvořila. ,,Jak jsem říkala, ten den jsme byli my tři doma, zatímco Derek s Laurou byli ve škole. Ani nevím proč nás mámy nepustily do školy." usmála jsem se. Byla jsem ráda, že mi tentokrát Stiles neskočil do příběhu. ,,Pamatuju si, jak jsme běhali po lese, než nás moje máma poslala dovnitř. Hráli jsme doma na schovávanou, když se to stalo." stále jsem si přejížděla po předloktí, když jsem vzpomínala na ten den. ,,Nevím co přesně se stalo, ale najednou byl okolo dým. Byl úplně všude, potom jsem viděla ten oheň...nemohla jsem nikoho najít. S Brettem jsme se před Corou schovávali ve sklepě a jediné co pro mě v tu chvíli bylo prioritou byl můj bráška." přitáhla jsem si nohy blíže k tělu, až jsem je mohla svýma rukama obejmout. Podložila jsem si koleny bradu a pokračovala. ,,Derekova máma měla v domě takový tajný vchod. Dokázal ses z venku dostat do sklepa a naopak. Strčila jsem tam Bretta a zavřela za ním dveře."
,,Dostal se ven?" zašeptal.
,,Nevím." odpověděla jsem pravdivě. ,,Táta nic neříkal o tom, že by někoho našel, ale jak by mohl. V tom domě bylo 14 lidí a nikdo neví, jestli přežil někdo jiný kromě mě a Petera." vyšlo ze mě sotva slyšitelně. ,,Někde v sobě doufám, že to přežil, ale už to je 6 let...skoro 7."
