S očima navrch hlavy jsem zaparkovala, vyskočila z auta a rozeběhla se k nejbližšímu stromu. Resort mi na přivítanou připravil naducané růžové překvapení. Díky teplé frontě přes víkend rozkvetly sakury. Nejdříve jsem udělala několik fotek a poté jsem jen s hlavou zakloněnou pozorovala tu nádheru. Slunce probleskávalo mezi záplavou okvětních lístků a šimralo mě na tvářích. Slastně jsem vdechla teplý voňavý vzduch a koutky se mi samovolně roztáhly do spokojeného úsměvu. „Děje se něco?" ozvalo se za mnou náhle. Překvapeně jsem se otočila a rázem se ocitla v těsné blízkosti Tobiho. Poprvé od té chvíle, co mě osvítilo. „Děje," usmála jsem se, rozhodnutá chovat se k němu stejně jako doposud. „Podívej." Tobi následoval můj pohled do korun stromů: „Vidím. Všiml jsem si už včera." „A nenutilo tě to se zastavit a chvíli jen obdivovat, co příroda dokáže?" stočila jsem k němu oči. „Obdivuju to každý den," krátce se na mě zadíval.
(Livi, str. 151)
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
