8.

39 8 1
                                    

Ještě jsem jí neřekla, co se stalo tehdy u ní doma po tom, co mě nechala v té předsíni samotnou.
Ale....mám jí to říct?

,,Ty jsi nemožná," hravě jsem ji plácla po rameni.
Ona se jen zahihňala a v tom zazvonilo na přestávku.

Další hodina je občanka...pecka. Nejnudnější předmět co může existovat.

Sedly jsme si s Emm do třetí lavice ze zadu.
Nachystaly jsme si učení a čekaly, než odzvoní začátek hodiny.

~~~

Píšeme si zápis, nic neobvyklýho.
Jenomže za námi sedí parta oblíbených kluků.
Neustále do nás hustí nějaký kraviny, tahají nás za oblečení... no zkrátka nás otravujou... především mě.

Najednou mě spolužák, Adam, zatahal za vlasy...toho si ale všimla Emma.
Což asi neměla.

,,Hej! Už toho mám dost, přestaň ji otravovat!" vyjela na Adama.

Zařvala dokonce tak, že se otočil i učitel.

,,Ale ale... Emmička si brání svoji holku" zasmál se Adam a všichni za ním.

V tom se do konverzace připojil i Tom.

,,Hej hoši, nechte sestřenku a její holku na pokoji. Nic vám neudělaly."

Podíval se na nás se samolibým úsměvem.

,,Parchante, když už chceš obhajovat, tak se nauč jak!" okřikla ho Emma, Tom se jen pousmál a otočil se zpět k Billovi a jeho sešitu.

Učitel to celou dobu pozoroval jako divadelní hru.

,,Emmo, laskavě se uklidni ať můžu pokračovat ve výuce" napomenul ji učitel, který se v zápětí otočil k tabuli a pokračoval ve vyučování.

~~~

Odzvonila poslední hodina, všichni se najebali do šatny a pak na oběd.
Oběd dnes nemám, tak jsem se rozhodla jít na tady tak zvanej cígo spot, kde kouří vyšší ročníky.
Je to takové zapadlé místečko za školou, kde je pár laviček, strom a zeď plná graffiti.

Já nekouřím, ale v tomhle čase tady nikdo není a je tady klid.

Vyšla jsem ze školy a zabočila za roh, no ale koho bych tady nepotkala. Sedělna 'mé' lavičce.

,,Čau Lucille!" zařval na mě.
Už podle hlasu jsem poznala, že je zfetovanej.
Podívala jsem se na tu lavičku a spatřila jsem bílou čmouhu, nejspíš koks.

,,Tome...? Ty fetuješ?" zeptala jsem se udiveně, i když byla odpověď zcela jasná.

,,Jo tohle! Ne, ne! To je jenom na povzbuzení... trochu koksu nikdy nikoho nezabilo!" prohlásil.

,,No ale mohlo by..." zamumlala jsem, spíše pro sebe.

,,Říkalas něco?" zeptal se trochu podrážděně a postavil se.

Přistoupil ke mně, byl asi o hlavu a půl vyšší než já, byli jsme sobě skoro tváří v tvář.

Chvíli na mě zíral, bylo mezi námi hrobové ticho.
Najednou svoji rukou odhrnul pramínek vlasů z mého obličeje a dal je za mé ucho.
Byli jsme tak blízko, jeho dech a blízkost mě přiváděly k šílenství.
Nepohla jsem se ani o centimetr, stála jsem nehybně a koukala na něj.

Nechápu jeho výlevy emocí, ale myslím, že se mi to líbí...

,,Vídáš teď někoho....Lucy?" zeptal se, teď už více laskavým tónem.

,,....ne" odpověděla jsem tiše.

,,Cože? Promiň, neslyšel jsme tě. Musíš hlasitěji~" řekl a hned měl zpět ten namyšlený tón.

,,Říkala jsem, že ne. S nikým se nevídám."
řekla jsem trochu hlasitěji.

Tomovi v tu chvíli hrál na obličeji malý úsměv.

,,Perfektní..." zamumlal a podíval se za sebe na tu lavičku.

,,Dáš si něco? V batohu mám i vodku" otočil se ke mě a nabídl mi.

On mě chce ožrat? Zdrogovat?

,,Hele....to je asi dobrý...." odpověděla jsem a poškrábala se na zátylku.

,,Kdybych domů přišla zhulákaná, nedejbože po škole- nedožila bych se dalšího rána" pokračovala jsem.

,,Než přijdeš domů, tak vystřízlivíš..." dodal a samolibě se usmál.
,,Jak to myslíš?" zeptala jsem se.
Bylo jasný, že mâ něco na mysli.

,,Nooo...já nevím, třeba tak, že se tady teď oba sjedem, pak půjdeme k nám a-" ani to nestihl doříct, protože jsem ho zastavila.

,,Hele, zní to fakt dobře, ale já si nemůžu vycházet kam se mi zachce" vysvětlila jsem mu.

,,Ale notaaak...bude prdel" přemlouval mě, přistoupil ke mě blíž a lehce se mě popadl za paži.

Koukal na mě s těma jeho krásnýma hnědýma psíma očima.... je tak neodolatelnej... ale táta mě zabije.

,,....no tak jo" odpověděla jsem a on se jen pousmál.

,,Tak co si dáš?" zeptal se a už přistupoval k lavičce.

,,Já nevím... nikdy jsem to nezkoušela"

,,VÝ-BOR-NĚ. Přísahám, bude to pecka" chlácholil mě.

Kdyby mě někdo u tohohle viděl, tak mě zabije...

Na malou desku si vysypal trochu prášku, pak vytáhnul kreditní kartu a zarovnal ten prášek do lajny.

,,Sleduj" řekl a klekl si k lavičce, naklonil se a vyšňupal to.

(sorka, nemam experiences, takze nevim detaily)

Otřel si nos od prášku a kouknul se na mě.
,,Teď ty" řekl a já trochu zpanikařila.
Vyměnili jsme si pozice a já zopakovala jeho pohyby.

Byl to zvláštní pocit...

,,Tak co? Dobrý?" zeptal se a ušklíbl se.

,,Já nevim....takový divný to je" odpověděla jsem a odstoupila od lavičky.

,,Na to si zvykneš...a za chvilku ucítíš ty účinky..." dodal samolibě.

Chvíli jsme takhle fetovali, pili a povídali si.

,,...tak co, jdem k nám?" zeptal se najednou...

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: May 04 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

That Boy Is A PlayerKde žijí příběhy. Začni objevovat