O němém Jankovi ✅

Desatero funfactů/zajímavosti

1. Ještě před soutěží (ONC) jsem si pohrávala s myšlenkou napsat příběh, kde by byl ušmudlaný hrdina. V úvodní verzi to byl klučina, kterého unesli bandité, a neměla jsem jasno v tom, jestli má být němý, nebo ne. Už tehdy se mi zdál utajený princ jako super nápad, takové to očekávané klišé, které jen čeká na originální zpracování.

2. Náznak kostry příběh dostal díky štědrovečerním pohádkám. Pohádka O třech groších, kde se urozená dáma učí od pasáčka zametat a dělat základní činnosti, mi vnukla nutkání otočit role, a nechat chlapa, ať je v tom ztracený. Princezna a půl království mi dala dobové zasazení a kostýmy  - někdo i říká, že v tom viděl charaktery princezny a Madlenky, ale toto nebyl můj autorský záměr. A nakonec přišel příběh s Čerty nejsou žerty, kdy by byl HŘÍCH nevyužít jméno Janek.

Máme tedy skrytě urozeného, ušmudlaného a na domácí práce neschopného hrdinu. Co dál?

3. Největším oříškem na přelousknutí se určitě stala komunikace mezi hrdiny. Jeden nemluví, ale umí psát. Druhý mluví, ale neumí číst. A když už KONEČNĚ umí číst, tak si utečou do lesa a zapomenou psací pomůcky?

Komunikace Janka a Madlenky byla víc k vzteku než pláči, ale nakonec se mi podařilo najít množství způsobů, jak jim umožnit napojení se na sebe, aniž bych čtenáře zavedla do Jankovy hlavy. Čtení myšlenek mi přišlo jako podfuk. Neumí to postavy, nebudete to umět ani vy, čtenáři. * ďábelský smích *

4. Když jsme u ďábelského smíchu, konec předposlední kapitoly a jediné slovíčko "mrtvý", mě napadl ve sprše. Nejlepší nápady dostávám obvykle právě při večerním cachtání a tato myšlenka mě donutila se culit na celé kolo. Stejně tak Jankovo "děkuji", kdy vlastně poprvé promluví, protože se cítí v bezpečí (aniž by si to uvědomoval), vzniklo také ve vaně. K dokonalosti chyběla jen žlutá kachnička, vážně.

5. Během psaní jsem vytvořila několik draftů. A když už jsem myslela, že mám hotovo, dala jsem první kapitolu číst beta čtenářce, mamce mývalici, a ta mi to téměř hodila na hlavu, že prý asi dobré, ale umím to líp. Další verzi mi pak hltala a já jí tímto děkuji z a super kritiku. Nejlépe totiž píšu naštvaná.

6. Názvy zemí vznikly na základě norštiny a francouzštiny. Tusentakkové jsou z norského Tusen takk, tedy "tisíceré díky". Království Sebienské byl už větší oříšek, tam jsem chtěla použít ça va bien, ale nedařilo se mi to tam procpat, a tak jsem zkusila jít po zvukové stránce.

7. Vzhled postav zůstával skrze přepisování konzistentní, bojovala jsem jen trochu u Madlenky s Jankem. Madlenka měla původně dva copánky a lehce pihatý obličejík, teprve při kreslení jsem si uvědomila, že ta holka je šíleně pihatá a má hřívu. U Janka jsem až do chvíle kreslení netušila barvu očí. Věděla jsem, že je ten kluk má, to jo. Ale jakou mají barvu?! Nakonec z toho vznikla šedomodrá díky odkazu bohyně Athény, na kterou nedám dopustit.

8. Pohádku jsem avizovala jako pro starší publikum i z toho důvodu, že postavy zde nejsou klasicky černobílé. Jako příklad dám Emanuela. Přijde mi až neuvěřitelné, jak krásně balancoval na straně dobra a zla. Na začátku Jankovi nepomáhá. Je mu ho líto, jistě, ale nedělá nic navíc. Podobně jako Madlenka, která mu šla pomoci až po pokynu, i on si zkrátka hleděl svého. Plus naslouchal svému bratrovi. Zvláštní, na mladší sourozence jsem obvykle nepřátelsky vysazená, ale tady mu flashback na pasení hus pomohl a já ho chtěla obejmouuut! A když pak čelí Richardovi? Nesmaže to chvíle, kdy nechal Richarda, ať Jankovi ubližuje, ale je to přesně ten moment: lepší pozdě, nežli později.

9. Při psaní tohoto příběhu jsem popustila uzdu fantazie a v některých scénách jsem se vyloženě nechala unést filozofováním. Třeba u Madlenky, když se snaží zapomenout na hrozbu Tusentakků a snaží se nahmatat "moment". Nebo u Janka, když řešíme zradu. U tatínka Madlenky a jeho tvůrčího procesu. Zkrátka jsem si vytvořila hlavní linku a pak několik vrstev, které může čtenář přeskočit, ale já se do nich moc ráda nořím. Kvůli tomu jsem i na Instagramu udělala několik políček jen pro úryvky.

10. A nyní číslo deset. K tomu mě napadá snad jen to, že Eliška a její brýle jsou inspirovány mou maličkostí.

Dávám prostor pro dotazy, protože já asi vše vyčerpala! XD