3. část

524 20 0
                                    

Pohled Caroline:


Už jsem tu celý měsíc a moji přátelé pořád nikde. S Enzem jsme se hodně spřátelily. Pořád po mě chce, abych mluvila o Rebece. Mám jí svým způsobem ráda. Často teď o všem přemýšlím. Hlavně nemůžu přestat myslet na Klause. Co asi dělá? Nevím, proč myslím na něho. Enzo si se mnou, každý večer povídá, abych nevypla svou lidskost. Jsem vděčná za to, že tu je, jinak bych se asi zbláznila. Najednou jsem zaslechla hlasy. Jsem si jistá, že jeden z nich určitě patřil Klausovi.

''Enzo prober se. Je tu Klaus.'' vykřikla jsem na něj.

''Je jen nahoře, Caroline. Neuslyší nás.!'' oznámil ospale.

''Jak to myslíš?'' nechápala jsem ho, Klaus má přece lepší sluch než kdokoli na světě.

''Ty zdi jsou proti zvukový. Neuslyší nás, ani původní.'' vysvětlil. ''Je mi to moc líto.'' dodal Enzo.

Já ho však už neposlouchala. Začala jsem plakat nad mou bezmocí. Chci být daleko odsud. Enzo na mě mluvil, ale já ho nevnímala. Stočila jsem se do klubíčka a plakala.

Pohled Klause:

Přijeli jsme s Rebekou zpět do Mystic Falls. Musel jsem si něco vyzvednout v domě. Cestou jsem potkal Damona.

''Ale copak? Už ses doslechl o tvé blondýnce?'' řekl Damon škodolibě.

Netušil jsem, o čem to mluví. Co se stalo?

''Co je s Caroline?'' zeptal jsem se hned a Damon se ušklíbl.

''Ty to nevíš?'' zeptal se. ''Zmizela. Už měsíc ji nikdo neviděl.'' oznámil mi a já dostal strach.

V hlavě se mi začaly přehrávat různé scénáře. Zpanikařil jsem, co když se jí něco stalo. To bych si neodpustil.

''Potom jí půjdeme hledat, Niku.'' zašeptala Rebeka a vedla mě pryč.

Šli jsme v tichosti domů. Sedl jsem si do křesla a dal jsem si panáka. Byl jsem strašně nervózní. Je to moje chyba, neměl jsem odjíždět.

''Netrap se. My jí najdeme.'' povzbudila mě Rebeka a já přikývl.Najdu ji, i kdybych měl převrátit celý svět naruby.

VězeníKde žijí příběhy. Začni objevovat