31.

121 11 36
                                    

Nervózně si zajel rukou do svých platinových vlasů a po několikáté zkontroloval své hodinky. Albus měl téměř hodinu zpoždění.

Chodil sem a tam, neustále si upravoval svou červenou košili a nervózně se ošíval.

Uprostřed na podlaze ležela pikniková deka, na které byla prostřena večeře pro dva.

Povzdechl si a pohlédl na pomalu ubývající svíčku, jejíž vosk pomalu stékal na deku.

Albus nepřijde.

Usadil se na zem, cítil, jak se mu hrnou slzy do očí. Věděl, že se Albus za dnešek určitě zlobí, ale doufal, že ne tolik, aby zrušil jejich rande.

Tohle mělo být výjimečné rande. Chtěl Albusovi upřímně a do očí říct, co pro něho znamená a jak moc ho má rád.

Chtěl se jej zeptat, jestli bude jeho přítel.

Jenže to všechno zkazil. Věděl, že to nebude snadné. Tajit vztah je přeci těžké a psychicky náročné. Nečekal ale, že by to mohlo skončit ještě dříve, než ten vztah začne.

Myslel si, že to spolu do konce školního roku nějak ten měsíc zvládnou, užijí si spolu léto, a poslední ročník v Bradavicích by jim už jistě utekl rychle.

Poté by se spolu vydali na cesty. Jen oni dva, žádná pravidla. Žádné schovávání. Jen on a Albus. Už navždy.

Nebo alespoň do doby, než by bylo načase se oženit, naplnit tak očekávání své babičky a jistě i svého otce, a splodit dědice.

Doufal ale, že by to Albus možná nějak pochopil. Tak nějak si přál, aby s ním mohl vést dvojí život, protože představa budoucnosti, ve které nebyl Albus, byla děsivá a temná.

Pohlédl na svůj prsten a palcem pohladil hada na něm. Poté si povzdechl a pohlédl na dárkovou tašku, která ležela stále nedotčená vedle již studeného jídla.

Zvedl zrak, když uslyšel tiché kroky a smutně se pousmál na chlapce, který pro něho tolik znamenal.

„Ahoj," zašeptal. „Večeře už je studená." Albus se rozhlédl kolem a objal se pažemi. Scorpius okamžitě poznal, že bylo něco špatně.

„Můžu ale dojít pro něco jiného, jestli chceš," nabídl se. „Prosím, nezlob se na mě za ten dnešek."
„Nezlobím se za to," zašeptal Albus. „Jen se trápím nad něčím, co mi řekla Rose."

„Rose?" zamumlal Scorpius zmateně. „Co ti Rose řekla?"
„Chceš se mnou chodit?" zeptal se jej Albus tiše. Odhodlaně mu hleděl do očí.

Co by udělal, kdyby Rose skutečně měla pravdu?

„Chci," přiznal Scorpius.
„Veřejně?" dodal Albus. „Chodit spolu za ruce po škole, líbat se? Říct to našim rodinám?"

„Albusi-"
„Proč tedy tohle všechno?" zeptal se jej. „Proč jsi to mezi námi nechal dojít takhle daleko, když jsi věděl, že se mnou nechceš být?"

„CHCI!" opravil ho Scorpius, ve vteřině stál na nohou a držel jej za ruce. „Hrozně moc chci. Víc než cokoli jiného."

„Ale?" Slzy, které náhle spatřil v zelených očí menšího chlapce, mu zlomily srdce.
„Ale nejde to," zašeptal a pohladil ho po tváři. „Já nemůžu být gay, Albusi. Jsem Malfoy."

Albus se uchechtl a své ruce z jeho sevření vytrhl. „A ty si jako myslíš, že pro mě by to bylo snadný? Syn slavného Harryho Pottera viděn s mužem, senzace dne na titulní stránce. Ale víš ty co? Je mi to jedno. Na ostatních lidech mi nezáleží."

Ozvěny zlomených srdcí. |Scorbus, DramioneWhere stories live. Discover now