Definice lásky

IV. Telefonát

,,Jakube, tlačíš mě" kopla jsem mého milovaného bratra do nohy, doufajíc, že ho to probudí.

,,Čím? A co tu vůbec děláš?" zeptal se svým ranním chraplákem.

,,Spala jsem tu, nechtěla jsem tam být sama" odpověděla jsem při vzpomínce na včerejší noc.

,,A já si myslel, že to tu do mě kopal Dominik celou noc.."

Nebudu radši přemýšlet nad tím, co by tu ti dva dělali.

,,Jakube já chápu, je sobota brzy ráno, ale můžeš si ho zklidnit?" rukou jsem se dotkla jeho trenek, a když jsem si všimla jeho chvilkového začervenání, zvedla jsem se a odešla z jeho pokoje.

První zastávkou je samozřejmě koupelna, jelikož se chci převléct zpátky do svého oblečení.

Nejdřív jsem se vysvlékla z Jakubova trička, potom jsem začala šmátrat po mých šatech.

Kde jsou?

Pamatuju si, že jsem si je tu nechávala, ale možná taky ne... nicméně jsem na sebe hodila zpátky tričko a vyšla ven.

,,Kubo nemám u tebe někde ty černé šaty ze včerejška?" zavolala jsem přes dveře do jeho pokoje.

,,E-eh ne, nejsou tu" odpoví docela divně, já se proto odtrhla od dveří a rozešla se k těm protějším.

Stoprocentně ještě spí, takže by se mi to mohlo povést...

Pomalu jsem otevřela dveře, okem mihla po posteli, kde spal vyvalený, chrápající Dominik, netušící, že tu vůbec někdo je. Vzduch je čistý!

Jen v klidu spinkej.

Uviděla jsem batoh ležící na židli, takže jsem ho opatrně rozepla, bylo tam sice spoustu věcí, ale krabička cigaret ne.

Kde ji mohl dát...

Bunda! V jedné z kapes je bude mít stopro, ať už ty moje nebo jeho.

Bingo.

Krabičku marlborek jsem si vzala k sobě, a jeho milovaný zapík jsem si vypůjčila taky. Vrátím ho, pokud ho neztratím.

Slibuju.

,,To je mi to krásné probuzení, jak vidím, tak ses rozhodla docela brzo" uslyšela jsem hlas za sebou, jenže tím, jak jsem byla zabraná do myšlenek, jsem se logicky zlekla, a nadskočila jako nějaký ratlík.

,,Všiml sis toho, že holky nejsou jen na to jedno? Ale ne vlastně, vy kluci jste totiž totální blbci s mini mozkem a žížalkou, a myslí si o sobě jen to nejlepší"

,,Jo a dík za ciga" poslala jsem mu vzdušnou pusinku a hned zmizela z pokoje na chodbu, poté už ke mně do pokoje.

Konečně jsem doma.

Život mezi čtyřmi bílými stěnami. Tomu já říkám domov.

Vyhrabala jsem se z mé krátké depresivní chvilky, a raději se vydala převléct.

Ne, že by to Jakubovo tričko bylo nějaké nepohodlné, právě naopak je pohodlné až moc, ale nerada bych, aby mi tu za chvíli někdo klepal s tím, ať mu jeho oblečení vrátím.

Dneska je sobota, což znamená jediné, můžu se celý den válet. Nehodlám chodit ven, takže na sebe hodím jen obyčejnou teplákovku.

Naposledy jsem si tričko prohlédla, jestli není nějak ušpiněné, zaklepala na dveře vedlejšího pokoje, a když jsem zaslechla blížící se kroky, rychle jsem tričko zasunula za kliku a zdrhla k sobě.

Přeci jen už mi ten kontakt s něma stačil.

Nebo to jen nalhávám sama sobě.

,,Dík, Vlčková" zaslechla jsem hlas mého bráchy, zároveň se mi ulevilo, že je tričko ve správných rukách.

Popadla jsem mobil a krabičku marlborek, skočila na postel a následně zapla spotify.

Přemýšlím, buď anglický nebo český playlist.

Samozřejmě myslím pop a rap, žádný folklór bych si nepouštěla.

Náhodně klikám, jelikož pomocí dětského rozpočítadla, jak jsem měla prvně v plánu, bych vybírala ještě dlouho.

U toho jsem si vyndala i jednu cigaretu, a díky zapalovače se mi po chvilce objevil záblesk ohýňku.

Již zapálenou cigaretu jsem si přiložila ke rtům, následně vdechovala tu známou euforii, a vydechovala prázdnotu, jen šedý kouř, ze kterého si už nic nevezmu.

Při pátém potahu jsem se skoro zadusila, ne kvůli tomu, že bych neuměla kouřit...

Kvůli tomu, co mi právě probodává ušní bubínky.

Můžeš lhát, ale já pravdu poznám podle toho, jak se na mě díváš
Viděl jsem to víc jak stokrát, yeah (stokrát)
Viděl jsem ústa se smát, ale oči říkaly jen pravdu
Viděl jsem ústa mlčet, oči chtěly řvát
Viděl jsem smutek i pláč...

'Viděl jsem ústa mlčet, oči chtěly řvát.'

Tahle věta mě donutila přemýšlet. Napsal Jakub ten text o tom večeru?

Možná si to jen namlouvám, ale je tam ta možnost...

Crrr.

Cigaretu jsem málem vypustila ze sevření, jak moc jsem se zlekla vyzvánění příchozího hovoru. Přečetla jsem si kdo volá.

To si děláš srandu.

,,No nene, ona ještě žije" řekl můj bratranec do telefonu.

,,No že se taky ozveš" odvětím.

,,Tak když se neumíš ozvat ty, nezbývá mi nic jiného než zvednou mobil a zavolat ti" pravda no.

,,Potřebuješ něco?" zeptala jsem se, jelikož takové hovory nejsou u něj obvyklé, natož nějak časté.

,,Potřebuju otevřít dveře drahoušku, takže típni to cigo, zvedni zadek a pojď" řekl se smíchem, já jsem s pouhým nechápavým huh vstala a učinila tak, jak mi bylo přikázáno.

Otevřela jsem dveře, vykulila oči a stála s otevřenou pusou dokořán.

,,Takže tys fakt kouřila, ty seš tak nenapravitelná, Vlčková"

•••
Čaukyy, opět tu nechávám otevřený konec (because i love it :*).
Nicméně bych chtěla moc poděkovat za všechny hlasy a komentáře doposud, a taky velké díky patří el_11_i 💋 protože bez její podpory by tyhle kapitoly ani nevycházely. Vaše Tess. <33