Proxy High [CZ]

Kapitola 9 - Šílenství

Už je to týden, co jsem..se to dozvěděla... Za tu doby jsem ještě nevylezla z pokoje, Mattew mi nosí dvakrát denně jídlo. Mám strašný tlak v pravém ok, každý den se to stupňuje. Možná to je z nepřetržitelného pláče... Páni, jak to, že mě to tak vzalo? Jasně. Byla to mladá hezká holka, měla celý život před sebou, vždyť jí bylo jen dvacet!

Seděla jsem a upřeně se koukala z okna. Pozorovala jsem ptáky, jak si vesele poletují a nedělají sis starosti. V hlavě se mi promítaly tři poslední velké události. Zabila jsem Jennu-Je to moje chyba. Jeff mě za cop svalil na zem a bodl mě do ruky-Měla jsem se líp schovat. Charlie umřela při autonehodě-nezasloužila si to. A zase od znova. Zabila jsem Jennu. Jeff mě málem zabil kvůli pitomýmu copu. Počkat.. Cop.. Cop?! Kvůli copu jsem málem dvakrát umřela. 

Uchopila jsem nůžky, jenž ležely na nočním stolku a běžela do koupelny pevně je svírajíc v ruce. Chytila jsem se za cop a trošku si popotáhla gumičku. Naposledy jsem si prohrála svoje dlouhé husté vlasy a následně jsem chytla nůžky, nastavila si je k vlasům a za pár sekund byly od začátku krku pryč. Povzdechla jsem si, cop v ruce. 

Vyšla jsem z koupelny. Měla jsem namířeno k oknu, můj denní plán byl pozorovat les z okna. Vtom ale někdo zaklepal. Mattewe, teď fakt nemám náladu ani hlad. Už už jsem ho chtěla odbýt, ale přede dveřmi nestál Mattew. Docela jsem se zarazila překvapením. Na prahu stál Toby. „Huh? Čau? Spletl sis pokoj?" „A-ahoj.." Tázavě jsem zvedla obočí. „Co se děje? Já vím, že jsem nebyla dlouho na výuce, ale já fakt nemám náladu.." „J-jen jsem se cht.ěl z-zeptat, jestli jsi v-vpoho." „Jo, totálně." „M-můžu dál?" „Jasně, pokud mě nezabiješ" Uvolnila jsem mu cestu a on vešel do pokoje. Chvíli ho pečlivě studoval a potom si sundal svoje brýle. Ještě nikdy jsem ho bez nich neviděla. Měl světle hnědé blyštivé oči. Chvíli mlčel. „Tebe sem poslal Slender?" Kývnul. „Ale..proč? Protože kašlu na školu? Nebo že se ze mě stal totální asociál?" Přistoupil ke mně blíž a položil mi ruku na rameno. Trochu jsem s sebou škubla, ale neodstoupila. „J-já vím, jak-ký to j-je" řekl a tiklo mu v rameni. Vypadalo to, že si vzpomněl na svou minulost a do očí se mu nahrnuly slzy. Koukal si na boty. 

Mlčky jsme tam stáli, bylo to divný a mně z ničeho nic stekla slza po tváři. Toby mě rozpačitě sledoval a zase se mi podíval do očí. Párkrát zamrkal, zatáhl mě za rukáv a odvedl do koupelny.

Naskytl se mi pohled na můj obličej. Doslova jsem se lekla sama sebe. Nejen, že jsem se neviděla dlouho, ale moje pleť zbledla. A hlavně pravé oko-bělima zčernala a duhovka už nebyla kaštanová jako dřív, teď byla zářivě červená. Ale jenom jedno oko, jak je to vůbec fyzicky možný? A ještě za týden?

Toby mě chytl za ruku a odtáhl do Slenderovy kanceláře. Ten už jako by náš příchod očekával seděl na židli se skříženýma rukama. Toby kývnul hlavou. Já taky. Pro jistotu.. Pokynul mi, abych si sedla. „Chápu co se stalo. Neber to špatně, je to část tvého vývoje" „Jakýho vývoje?" „Víš, ty máš zvláštní potenciál. Ze všech studentů máš největší trauma a dokonce jsi i zabila svoji spolužačku."

Zase jsem se málem rozbrečela. „A navíc jsi se začala měnit dost brzo, normální student, pokud přežije, začne s vývojem až ve třetím, finálním ročníku."

Po rozhovoru jsme s Tobym vyšli ven. On jako by si právě dodal odvahu: „Z-za týden máme párt-ty, n-nechtěla bys přijít?" Aaa.. kdo všechno tam bude?" „Já, M-Masky, Hoodie, Ben-n, Jeff, C-clockwork, Liu a EJ." „A já tam fakt můžu jít? Vždyť jsem student!" „P-přimluvím se." „Tak jo, stejně nemám co ztratit." 

HEYYY GUYSSS! Srry že jsem nebyla aktivní, byla jsem v Anglii a neměla jsem kompl. Doufám že se vám bude kapitolka trochu líbit, strašně špatně se mi psala ale nevadiii!!