Triskelion

12. Štěňata

Stiles sám sobě sice přislíbil, že se vrátí, ale udělat a slíbit jsou dva rozdílné skutky. Takže to neustále nevědomky oddaloval.

Dvakrát se mezitím stalo, že se za ním lidé na ulici rozeběhli. Jedině díky rychlým nohám a prohnanosti ho doposud nikdo nechytil.

Neměl ponětí, jestli ho poznali, nebo ho pronásledovali jenom proto, že jim přišel nějakým způsobem podezřelý. Faktem bylo, že ho to přestávalo bavit. Přesto v něm zůstávalo něco, co mu bránilo se jen tak vrátit a pokračovat v životě, jako kdyby se nic nestalo.

Netušil, že brzy povede prazvláštní rozhovor s bandou vlkodlaků, kteří ho donutí vidět všechno trochu z jiné perspektivy.

Na obhlídce narazil na Derekovu smečku, jež se na školním parkovišti právě vypořádala s několika vyděděnci.

Tedy až na jednoho, jenž se plížil za zády Lydie Martinové.

Stiles neváhal a nechal vzduchem prosvištět dýku. Vyděděnec spadnul na zem, netušíc co ho zabilo.

Popravdě takový počet tvorů už dlouho na jednom místě neviděl. Od doby co trávil čas aktivně na obhlídkách, se vyděděnci objevovali zřídka.

Vlkodlaci se na parkovišti otáčeli jak pomatená dřevěná káča.

Stiles měl chuť po nich hodit i druhou dýku, aby je donutil se vzpamatovat. Neudělal to, protože si připomněl, že to jsou pořád vlkodlaci bez tréninku, kteří se stále sžívali se svým vlčím já. Koneckonců Derek je přeměnil teprve před rokem. Kdy se sám stal alfou. Po útoku zdivočelého vlkodlaka, kterého nestihli zarazit, dokud nezabil pět lidí. Dospělo to k tomu, že Derek na něj narazil v lese a byl nucen se bránit. Vlčí moc potom, co vyhrál nad protivníkem, přešla na Dereka, který nikdy nechtěl být Alfou. Na smečce to nyní bylo jasně znát. Stala se z nich štěňata, která pokud někdo nezasáhne, skončí špatně.

„Odkud dýka přilítla?" zaslechl Stiles Derekův hlas, jakmile vyšel ze stínů.

„Nemáš zač," kývl Stiles na dívku se zrzavými vlasy a rázným krokem si to zamířil k Derekovi, jenž svíral dýku.

Vlkodlak si ho pečlivě prohlédnul, než mu vrátil zbraň. Poté se obrátil k Lydii. „Měla bys být opatrnější."

Dívka schovaná v náručí svého přítele Jacksona, přikývla, aniž by spustila pohled ze Stilese.

Ten měl co dělat, aby se nezačal ošívat. Znal dívku, jen z doslechu, ale to co o ní věděl, ho znervózňovalo. Její schopnosti Banshee se staly legendou. Stejně jako její geniální mysl. Proslýchalo se dokonce, že za Derekem přišla sama, ve chvíli, kdy jejího přítele Jacksona Alfa přeměnil. Derek ji prý později věnoval dřevěný Triskelion.

Na Stilese se dívala pohledem, jako kdyby přesně věděla, kdo se skrývá pod kápí.

„No přeju vám hezký lov, smečko," zamával s dýkou a strčil si ji do pouzdra na stehně.

„Můžeš se k nám přidat, jestli chceš?" ozval se Scott, jenž stál doposud tiše vedle své přítelkyně Allison, která svírala v ruce luk. Lovec, co se nenechal strhnout a myslel vlastní hlavou. Pro Derekovu smečku byla velkým přínosem. Stejně tak pro Scotta. Urovnala mu hlavu, potom co se stal vlkodlakem.

Stiles si dobře vzpomínal, na Scottovo chování, když nabil svých nových schopností. Nikdo na mladého vlkodlaka nezabíral dokonce ani jeho máma Melisa nebo šerif, kterého si dřív Scott vážil. Teprve až Allison dokázala Scotta srovnat.

Stiles jenom nikdy nepochopil co na tom klukovi Allison vidí. Byl jak nevycválané štěně, jež se na něj právě teď dívalo s takovou radostí až mu to lezlo na nervy. „Nemyslím, že je to dobrý nápad. Tahle věcička," ukázal na meč, „tě zbaví všech tvých schopností, pokud ho použiju ve tvé blízkosti."