Název Zatím V Procesu | HP Ff

¹⁰

Knihovna byla plná lidí, někteří posedávali v příjemných křeslech, jiní seděli kolem studijních stolků a společně s přáteli se učili na test, který je následujícího dne čekal.

Dívka stála u regálu s fantasy literaturou a snažila se dosáhnout na jednu z knih. V tu chvíli ji vážně vadilo, že měří asi jen něco málo přez metr padesát.

Za zády zaslechla kroky, otočila se. Pohlédla do zjizvené tváře hnědovlasého chlapce.

Jejich pohledy se střetly.

Dívčiny oči- pravé modré a levé černé, hleděly do chlapcových světle hnědých.

Alicein obličej nabral červenější odstín.

„Chceš pomoci?” zeptal se jí stydlivě Rem.

„Ano, prosím,” usmála se na něj a ukázala na jednu z knih, „podal bys mi tamtu knihu?”

Chlapec se postavil blíže k regálu a natáhl se pro knihu.

„Díky” řekla slušně Alice a posadila se ke stolku, jež stál opodál.

„Není za co,” usmál se na ni mile chlapec.

Přisedl si ke stolku. Nemohl z ní spustit pohled.

Přemýšlel. Matně si vybavoval co se stalo o posledním úplňku. Nechápal jak, ale když ji spatřil, jeho lidské vědomí se chytilo kormidla nad jeho tělem a on zvládl korigovat toho vlkodlaka v něm.

Dívka sice držela knihu v ruce a obracela stránky, její mysl byla ale zaměstnaná úplně něčím jiným.

Všimla si toho jak na ni Remus hledí, ale nijak ji to nevykolejilo. Dokázala si dost dobře představit nad čím přemýšlí.

I ona přemýšlela. Usilovně. Stále jí nešlo do hlavy, že žije. Už dávno mělo její srdce přestat bít, její mozek měl přestat myslet. Ona se ale cítila živá až moc, srdce jí bušilo o sto šest, mozek se proplétal v závitech.

„To co se stalo o úplňku…” začala elfka.

Remus visel na každém jejím slově.

„myslím, že je to tím že nejsem člověk,” při posledním slově raději snížila hlas.

„Taky jsem nad tím přemýšlel,” pokýval hlavou zamyšleně.

***

Havraspárská společenská místnost byla poloprázdná. V krbu plápolal oheň.

Alice seděla na jednom z parapetů a v rukou svírala knihu. Prsty měla sevřené strany a dívala se z okna na krásnou krajinu.

„Já nevím co se se mnou děje,” povzdechla si. Její dvě kamarádky na ni nechápavě hleděly.

Zatřásla hlavou a zaklonila se. Rukama tlačila na strany knihy.

„Mé srdce buší jako by mělo vyskočit z hrudi,” vydechla.

„Na co myslíš?” zeptala se jí Bys.

„Nebo spíš ‘koho’?” uchechtla se Nika ale hned na to nabrala vážnější výraz.

„Nevím co tím myslíte…” odvětila Alice.

„Tak dobře,” pochopila Nika, že to nebude zas tak jednoduché. „Kdy ti ten pocit začal?”

Elfka sklopila hlavu.

„O úplňku.”

„Co vidíš když zavřeš oči?” vyzvídala Bys.

Dívka pohlédla zasněně před sebe.

„Rema…” vydechla potichu.

Bys i Nika na ni nechápavě hleděly.

„Víš Alice,” začala pomalu Abigail, „stejné pocity může cítit člověk k jinému.”

„Říká se tomu láska,” doplnila ji Nika.

Alice nechápavě pohlédla na své dvě kamarádky.

Zamýšlela se. Žeby se zamilovala do Remuse Lupina? Na to nepomyslela. Rem byl milý, hezký, myslel na druhé.

Dívce při pomyšlení na mladého vlkodlaka zrudly tváře. Pokusila se to zakrýt ale její vlasy ji prozradily ve chvíli, kdy nabraly krásnou světle šedou barvu.

Nevěděla co má dělat.

***

„Dvanácteráku, Tichošlápku, Červíčku, Bledoouško!” vykřikl najednou Remus a zvedl zrak od stránek knihy. „Koukejte!”

Rem se usmál a čekal na reakce jeho čtyř přátel.

„Co? Vždyť… je to jen nějaká kniha, ne?” řekl nezaujatě Peter.

„Možná, ale ta kouzla, ‘Magický plánek či znaky na kůži’,” přečetl na hlas.

„Co takhle zmapovat Bradavice,” navrhl po delším uvážení James.

„To zní dobře,” souhlasil s ním Sirius.

„Dobře,” odvětila se Alice. „Uděláme plánek Bradavic.”

„Plánek…” zamyslel se Remus.

„Ale jak ho pojmenujeme?” položil vcelku validní otázku Peter.

„Co třeba Pobertův plánek?” napadlo po kratším přemýšlení Remuse.

„Ano!” vydechla dívka.

„To zní dobře,” souhlasili Sirius s Jamesem.

Peter jen pokýval hlavou a přestal vnímat.

Salve,
Omlouvám se, že kapitola není zase tak dlouhá ale neměla jsem moc nápadů. Doufám, že se i přez to alespoň trochu líbila.

Prajem pekný zvyšok dňa:)

-Riki