mafia aliance

1 | pět let svobody - pryč

Emma

,,Emmo."

Stála jsem na pod schody před vchodem do moderní vily. Za mnou stáli dva bodyguardi.

Ve vchodu stál táta. ,,Tati." Oplatila jsem mu jeho pozdrav chladně.

Jeden z bodyguardů mě postrčil, abych pokračovala po schodech. Neochotně jsem tedy vyšla skoro až nahoru.

Zastavila jsem se jen asi metr a kus od táty. To už jsem si všimla, že za ním stojí i Jack. Krásně nám to začíná.

,,Proč si kurva prodávala drogy v Barceloně," zavrčel táta.

Jen ztěží jsem zakryla údiv. Od mých šestnácti mě neviděl a první co ho zajímá je tohle? Co já to mám za rodinu.

,,Vážně se chceš bavit prakticky na ulici s touhle bandou koní za zády," vyhnula jsem se odpovědi další otázkou a ukázala jsem na bodyguardy.

Táta mi naznačil ať ho následuju a po dalším postrčení od bodyguarda jsem tak i udělala. Následovala jsem ho několika chodbami, po schodech nahoru i dolů.

Nemohla jsem nebýt překvapená. Kdo by to byl čekal, že tátova firma mu vynese peníze na takový sídlo.

Nakonec jsme došli do něčeho jako zasedací místnost, nevim.

Táta se posadil do čela stolu, Jack po jeho pravici. Já se posadila co nejdál on nich obou.

,,Co kdybys nám třeba vysvětlila, cos saka dělala v Barceloně," navrhl táta, tón kterým to řekl ale naznačoval, že to byl rozkaz.

Povzdechla jsem si. ,,Žila jsem. Pracovala jsem. Měla jsem se dobře," pokrčila jsem rameny.

Jack se zamračil. ,,Nehraj si se mnou, Emmo," varoval mě hrubě táta. ,,Tady mám větší moc než by se ti kdy snilo."

Lhostejně jsem nad tím pokrčila rameny.

,,Emmo, nechám tě. Prozatím. Budu dokonce tak šlechetný, že ti dám ten chodící koberec, co ho máš tak ráda," ušklíbl se nakone nad urážkou mojí Jackie.

,,Budeš tady ale bydlet, pracovat pro mě a skončíš ty svoje kraviny s odříznutým živote. Odteďka jsi dcera Olivera Stonea a podle toho se budeš i chovat."

Věděla jsem, že něco takovýho bude chtít. Jinak by to nebyl on. Ale byla jsem také připravená vyjednávat.

,,Za to chci čas. Doufám že neočekáváš, že hned zítra se ukážu u tebe v kanclu s uhlazeným ohozem a krásným úsměvem. Chci prostě pár týdnů pro sebe a pak ti nejspíš vyhovím."

Tátův výraz ztvrdl. ,,Měla jsi pro sebe pět let! Nedám ti další týdny a měsíce."

Protočila jsme paneky. To jsme také čekala. ,,Nechci žadný měsíce. Chci obyčejný dva, tři tejdny, svýho psa a alespoň nějakou tu volnost. Nic víc, nic míň."

Táta se na několik vteřin zamyslel pak opatrně přikývl. ,,Dobrá. Pod podmínkou, že po skončení třítýdenní lhůty se začneš zapojovat do mojí práce," upozornil mě.

Také jsem přikývla. Byla jsem na sebe jak se patří hrdá.

,,Můžu tady přestat sedět jak nějakej velvyslance a dostat něco k jídlu? Nejedla jsem od pěti ráno," nadhodila jsem.

,,Grayi. Jdi do kuchyně a zajisti, aby Emmě něco uvařili. Horte. Ukaž Emmě její pokoje."

Ještě než bodyguardi vyplnili tátovy příkazy, zarazila jsem je. ,,Jen taková technická poznámka, držim dietu bez cukru," upozornila jsem toho Graye.

Přikývl a odešel. Mě Hort zvedl ze židle a odváděl mě někam do druhého patra. Nakonec jsem skončila v pokoji velkém asi jako můj starý byt v Barceloně.

Měla jsme rovnou i osobní koupelnu a hlavně, hned mě přivítala Jackie.

Horta jsem trochu zákeřně nechala stát na chodbě za dveřmi a hned jsem dveře zamkla.

Prošla jsem celý pokoj a koupelnu, plus jsem se celkově porozhlédla i co tak mám v tý tuně skříní.

Tak za půl, možná tři čtvrtě hodiny přišel Gray s nějakou ženskou která nesla tác s vajíčkovou omeletou, trochou pečiva a čajem. Gray, trochu zelený v obličeji, s viditelným odporem nesl misku s granulemi a paštikou pro Jackie.

Poděkovala jsem té ženě a jídlo jsem si od ní vzala. Čistě z laskavosti duše jsem si vzala i granule od Graye, protože černovlasý bodyguard vypadal, že se z nich brzy pozvrací.

Trochu neslušně jsem oba dva vyprovodila z pokoje a zase jsem zamknula.

Dala jsem Jackie její jídlo a sama jsem se posadila ke stolu, abych se také najedla.

U jídla jsem přemýšlela. Měla jsme tři týdny na to vymyslet, jak odsud zmizím někam na druhý konec světa a už tátu nikdy neuvidím.

No... čeká mé hodně práce

(709 slov)

První kapitolka, sice krátká ale tohle jsem potřebovala vyřešit hned na začátku♡
!nemám v plánu vydávat nijak pravidelně!
Enjoyy☆☆☆
S.