Když zhasne světlo,
co vedlo tvůj krok,
když stěny šeptají, že už není kam,
a ticho je hlučné, až pálí jak brok,
ten pocit prázdna...
Nevíš, co sám.
Noc tě obklopí svou černou náruč,
jakoby lákala, jakoby hřála,
tvé srdce vzdoruje, pak náhle mlčí,
a svět se najednou zdá tak vzdálená dálka.
Vzpomínky tančí, zůstávají, mizí,
je v nich láska, naděje, úsměv i žal,
ale ta tíha, co na duši cizí,
převáží všechno, i odvahu vzdálí dál.
Ráno pak přijde a hledá tě všude,
v prázdných pokojích, v těch zdích,
a každý tvůj blízký se ptá, kde jsi bude,
ale odpověď už leží v tichém prázdném dni.
ČTEŠ
Rozpolcená
PoetryNěkteří z nás se narodili jako potomci světla, ale já se zrodila přímo z temnoty. *** Sbírka mých temných, dost často depresivních básní, citátů a myšlenek. Jedná se všechny díla, která jsem kdy napsala a které dlouho leželi na dně mého šuplíku. Za...
