Katsumi Uzumaki - 4 ( první mise ?!)

566 43 2
                                    

Všichni se zaradovali. "Dobře, zítra nám přidělí nějakou misi, buďte v osm u Tsunade" oznámil Kakashi a zmizel. Sice chodí pozdě,ale odchází jako první. "YAAAAA !" radoval se Naruto a Sakura taky poskakovala. Protočila jsem oči, to jsou tak vyplácaní z jedné blbé mise? Já jich mam za sebou stovky a nikdy sem se na žádnou takhle netěšila a ani nebudu, mise znamená smrt. Fajn jdu domu, tohle nemusim poslouchat, sice je to roztomilé, ale ta Sakura Haruno mi vadí.

"Tak jaké to bylo uspěli jste všichni? Slyšela jsem, že u Kakashiho snad ještě žádný tým neuspěl" ptala se mamka. "Jo uspěli jsme všichni, zítra jdeme na misi asi, jdu se projít" oznámila jsem a odešla. Sedla jsem si na hlavy hokage, byl tam i můj otec, je skvělé, že ho každý zná, každý si ho pamatuje a já o něm nevím nic. Jak se usmíval, jak se ke mě choval, jak voněl, jak zněl jeho smích, nevím nic. Seskočila a šla jsem se projít do parčíku. "Ahoj Kat" uslyšela jsem za zády a otočila se. "Ahoj Choji"  usmála jsem se. On se sedl vedle mě a povídali jsme si. Vyprávěl mi co se tu zatím stalo. "Co ostatní poznali tě?" ptal se a já zakroutila hlavou. "Aha" řekl smutně "a hodláš jim to říct?". "Až nastane čas", usmála jsem se a zvedla se. "Už budu muset jít, abych nepřišla pozdě na večeři, navíc zítra asi náš tým sedm bude mít první misi, takže se na to musím připravit, abych to pak nesháněla na poslední chvíli, znáš mě" zasmála jsem se. "Jo to znám, tak zatím ahoj" smál se.

"Ahoj" pozdravila jsem a šla jsem si sednout ke stolu, kde už všichni seděli. "Jak se těšíš na tvojí první misi?" ptal se Kazuo. "Není to moje první mám jich za sebou moc, je to první mise týmu sedm" odvětila jsem. "Aha, nevěděl jsem, že jsi chodila na mise" usmál se. "Dělala jsem spoustu věcí když jsem bojovala o život" podívala jsem se na něj a pak se pustila do jídla. 

Po večeři jsem se šla vysprchovat a připravit si věci. Štrachala jsem v komodě, kde mám věci na mise. Zdálo se mi, že jsem něco slyšela, tak jsem se prudce otočila a na posteli seděl Reizo a probodával mě těma jeho modrýma očima. "Co tady děláš?" ptala jsem se překvapeně. "Jsem tu aby jsi mi řekla o těch tvých jizvách". "Dobře, ale neříkej to nikomu, dobře?" ptala jsem se a on kývl. "Dobře, začalo to když mi byli tři,....................." vyprávěla jsem mu celý příběh a on napjatě poslouchal. Když jsem to dořekla, tušila jsem, že se na mě bude koukat jinak, ale koukal na mě soucitně, že to chápe a ne opovrhujícím pohledem, jak jsem si myslela. "Proč na mě tak koukáš?" ptala jsem se překvapeně. On se na mě podíval "chápu tě" usmál se a já vytřeštila oči. "Když jsem byl malí a šel jsem na svojí první misi, unesli mě a šest měsíců nepustili. Nechovali se ke mě zrovna pěkně, asi chápeš" vyhrnul si tričko a ukázal mi jizvy na břichu a na zádech, měl tam pořádnou jizvu od krku, přes celá záda. "Tu mám když jsem se snažil zachránit jednoho malého kluka, který tam byl taky, neúspěšně." Viděla jsem mu ten smutek a bolest v očích. Pohladila jsem ho po tváři  ,"dělal jsi co jsi mohl", usmála jsem se na něj. "Děkuju prcku" usmál se a objal mě.

Ráno jsem vstala brzo a šla na snídani. "Dobré ráno" pozdravil mě Kioshi a přisedl si ke mě. "Dobré" pozdravila jsem a pustila se do jídla. "Jak se těšíš na misi?" ptal se se zájmem Kioshi a mile se na mě usmál. "Ale jo,těším" usmála jsem se. "Jaká byla tvoje první mise?" ptala jsem se zvědavě. On se usmál a začal vyprávět " moje první mise byla úplná katastrofa, měli jsme doprovodit jednu starší paní  a už v lese jsme ji ztratili" smál se a já taky, "potom jsme ji našli a potom jsme ztratili senseie, šli jsme s ní sami a napadli nás. Byli jsme děti a nic neuměli, museli nás zachraňovat místní a to nebyli ninjové, naštěstí se nikomu nic nestalo, našli jsme senseie a dovedli jsme ji v pořádku, ale byla to katastrofa" dovyprávěl příběh a začali jsme se smát. "To teda, to snad ani neni možné" ,popadala jsem dech ze smíchu. "Dobré prcku" pohladil mě po vlasech Reizo. "Dobré" pokývala jsem hlavou. 

"Už budu muset" zvedla jsem se a šla za Tsunade. Už tam všichni byli i jeden starší asi i opilý pán."Máme ho doprovodit  v bezpečí do vesnice, jděte se připravit sejdeme se za 10 min před bránou" oznámil Kakashi a my se  rozeběhli k domovu. Vyběhla jsem nahoru pro batoh a vběhla do kuchyně, kde byla většina rodiny "Ahoj, jdeme na misi" usmála jsem se. "Užij si to, vrať se v pořádku" přáli mi a já vyrazila ke dveřím. Kde mě chytil Reizo za ruku a otočil si mě ,abych byla čelem k němu. "Dej na sebe pozor, vím jaký máš názor na mise, ale mise není smrt, zvládneš to, tohle jsou jiné mise než jsi měla ty, ale hlavně se vrať" usmál se na mě a pohladil mě po vlasech. Já jsem se usmála "neboj, ještě vás budu dlouho otravovat" mrkla jsem na něj a vyrazila k bráně. 

"Tak jsme tady všichni" oznámil Kakashi, který tu byl kupodivu dříve než já a vyrazili jsme. Naruto se radoval a poskakoval všude okolo. Vyrazili jsme vstříc první misi, našemu prvnímu společnému dobrodružství. 

Katsumi Uzumaki ( fanfic  Naruto)love strory (czech) Kde žijí příběhy. Začni objevovat