Psyché

Chapter 8 Meeting of Gods part 2/ Setkání bohů část 2

,,Nejprve bych tu chtěla přivítat Hel." Všichni na mě zírali, měla jsem chuť na ně křiknout něco jako: Nejsem žádná mořská příšera tak přestaňte zírat. Žena se usmála a pokračovala dál. ,, Počkat, kde je Chronos?" zeptala se zaraženě dívka sedící po mé levici.,, Chronos byl zavražděn." Justice povstala a vskočila dovnitř. ,, To už je druhý? Chceš tím snad říct, že se nás někdo pokouší zabít?" Divoce vypadající dívka se prudce zvedl ze židle a srazil ji na zem. ,, Jak to myslíte dva? Můj otec není mrtvý"vykřikl týpek vedle mě. ,, A proč se týden neozval? Dokonce i policie po něm vyhlásila pátrání" mlátila dívka do stolu div, že ho nerozbil. Divila jsem se, jak vzhledem k okolnostem dokážu zůstat v klidu. Chtěla jsem se zeptat o čem je řeč, ale pochopila jsem že to nebude nejlepší řešení. ,, Nevíme sice kdo po nás jde, ale vypadá to že nezabíjí jen tak. Proč by Chronovi vyrvali srdce? A Tritona nikdo nemůže najít, ani Fortuna"pokračovala ve svém projevu Justice. Nikdy jsem ji neviděla tak akční, pokud nešlo o boj. Je vidět že jí neznám. ,, Fortuna neříká všechno, nikdy." Tentokrát se do toho vložil Daemon. ,, Ty taky ne? Copak nemluvíš s dušemi? Není mezi nimi Triton?"probodávala ho Justice pohledem. ,, Od dob původních bohů je podsvětí nebezpečné místo, dokonce I bohové smrti tam nechodí pokud nemusí. Sice mohu mluvit s normálními dušemi, ale božské jsou jak víš jiné." Daemon jí provokativně poučoval, tím svým úšklebkem. ,, Tak se vydáme do podsvětí"praštila dívka do stolu. ,, Uklidněte všichni."vyzvala je žena,,Chtěla jsem aby jste se všichni seznámili s tím jak se věci mají a aby jste se měli na pozoru. A Nemesis do podsvětí se vydávat nebudeme. Tím bych ráda ukončila schůzi. Dám vám vědět pokud se něco stane."

,, Ahoj já jsem Eona Epona, bohyně koní." Sotva schůze skončila vybafla ne mě ona dívka ničící stůl. Když jsem si jí tak prohlížela připomínala mi koně. Její dlouhé hnědé vlasy plály jako bujná hříva. Vyzařovala z ní divokost a nespoutanost, ale její čokoládové oči zářily laskavostí. ,, Ahoj Aither Hel" natáhla jsem k ní ruku. ,,Hmmm líbíš se mi. Zítra tě tu čekám a něco spolu podnikneme" zaleskly se jí nadšeně oči. Cože? Vždyť se vidíme poprvé a čeká, že z nás hned budou kamarádky, nebo co? Bože pomoc mi. Počkat to znamená že si mám pomoct sama? Tak to jsem v háji. Potřebuju domu. Ještě chvíli a hrábne mi. Než mě někdo zarazil vyběhla jsem zpátky ke krystalové místnosti. Když to zvládl Eamon tak já taky. Soustředit se a vypařit se. A tak, jsem zmizela v oblaku bíločerného kouře.

,, Je pryč. Co budeme dělat?" ,, Že to říkáš zrovna ty. A kdo jí asi tak teleportoval?"Rose se na Eamona vyčítavě podívala. ,, Já...omlouvám se Hypnos." Eamon sklopil hlavu. ,,To nic. Ona to zvládne potřebuje jen chvíli o samotě....utřídit si myšlenky''

Lhali mi. Všichni mi lhali. To se jako neobtěžovali mi za celé ty roky říct co jsou zač? A kdo jsem já? Kdo jsem? Myslela jsem že to vím, ale teď?Bohyně? Vážně? Popadla jsem nůžky a chystala se je hodit z okna. Takhle to nepůjde. Popadla jsem luk a šípy a šla na zahradu trénovat...tedy vybít si zlost. Stejně zbýval jenom týden do zápasu a měsíc a půl do ....plesu. Najednou mi taková věc připadala spíš hloupá. Vystřelila jsem šíp a trefila prostředek terče. ,, Proč" další šíp se umístil těsně vedle ,,mi všichni" dva šípy vystřelené najednou rozpůlily stávající ,, jenom lžou." Zařvala jsem na strom. Nic, žádná odpověď. Vytáhla jsem další šíp a vystřelila.

,, Ehmm Ter" vzhlédla jsem od rozečtené knihy. ,,Mami?" Máma si odhrnula blonďatou ofinu. Dělala to často a nikdy s tím nechtěla nic udělat. Hmm nechápu proč. ,, Zlatíčko copak tě trápí?" Podívala jsem se na ní se zvláštním výrazem. Ví to taky? Ne, proč by se jinak ptala? ,, To..to ti říct nemůžu. ......J...já- ",, Povídej" Povzdechla jsem si potřebovala bych si s někým promluvit....asi. S babičkou se bavit odmítám stejně jako s mými...,, přáteli" ,, Co by jsi dělala, kdybys zjistila že tvoji přátelé, lidi co znáš celý život lžou. Lžou o tom kdo jsou a kdo jsi ty a celý život to před tebou tajili." Máma se zarazila. Tohle asi nečekala. ,, Pokud to skutečně jsou tvoji přátelé, tak tě chtěli chránit před něčím. Proč by jinak lhali?" ,, Ale proč? Chránit před čím." Máma mi na chvilku věnovala podivný pohled, smutný a plný bolesti, než ho opět nahradil úsměv.  ,,To já nevím. Hmm ale to není všechno že?" Spiklenecky mrkla a já jí věnovala nanejvýš udivený pohled. ,, Co?" ,, Mám takový pocit, že se ti někdo líbí." Whoa děkuju mami, zrovna když jsem se napila. Doufám že ta postel jde vyčistit. ,, Cože? Jak jsi na to přišla?" ,, Poslední dobou jsi nějaká zamyšlená a když jsi přišla s tím že bude ples, byla jsi nějak šťastná. Že by to bylo kvůli někomu?" Zírala jsem. ,,Cože? Neeee. Každý člověk se může zamyslet...já...já byla šťastná?" Houby s octem, proč bych byla? ,, A nepotkala jsi někoho?" ,, No potkala jsem jednoho kluka. Ale nějak nevím co si o něm myslet. On je.....hezký, ale já nevím cítím z něj něco co mě trochu děsí a navíc se na něj všichni dívají tak.....nesouhlasně já fakt nevím. Takže se mi nelíbí, spíš mě.....hmmm zajímá asi?'' Máma se začala smát. ,,Jak myslíš''Najednou se cítím líp, zvláštní. Ale stejně bude to chvíli trvat, než se přesto přenesu. Mám pocit jako bych se zbláznila. Možná jsem se vážně zbláznila.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------