"I don't know" (Larry)

11-"Notak Hazz to žvládneš!""

Louis

"Notak Hazz to žvládneš!" H:"Loui j-já še bojím" sklopil pohled a tak jsem na bruslích dojel až k němu a chytl ho za ruku. "Nemušíš se bát...budu tě džeť" povzbudivě jsem se na něj usmál a trochu mu ruku stiskl H:"Ale čo když špadnu?" "Hazz já jsem tady ten co še bojí vzpomínáš?" H:"Ale......tak dobže jen mě nepouštěj ploším" "Nikdy" dal jsem mu malou pusinku na tvář načež se Harry krásně zaculil a udělali jsme první ,,krok,,

Šlo mu to docela dobře až na to že neuměl brzdit. Jeli jsme docela rychle a najednou byl před námi patník a za ním trávník. Začal jsem brzdit, ale nedokázal jsem nás zastavit oba. Jeli jsme a najednou už jsem ležel na Harrym, který ležel zády na zemi.

H:"Loui ši vpožádku?" zeptal se starostlivě. "Já měl měkké pšistání" zasmáli jsme se "A ty?" H:"Jo myšlím že jo" pomalu jsme se postavili, radši jsme si brusle vyzuli a naboso jsme se vydali domů.  

H:"Boo?" zeptal se mě když jsme večer seděli každý na své střeše a povídali si. "Čopak?" sklopil jsem pohled z hvězd a koukl se na Harryho. 

H:"Můžu za tebou?" zeptal se a já hořečnatě přikývl. Za chvíli už seděl těsně vedle mě a koukal se na mě. "Čo koukáš?" zachichotal jsem se. H:"Lou šlib mi že..."

Vzbudil jsem se a koukl na hodiny 3:33 ráno. Nevím proč jsem byl z tak krásného snu tolik rozrušený, ale prostě jsem se cítil tak....tak ošizený.....a smutný že jsem na tak krásné věci zapomněl a navíc ne vlastní vinou. Chtělo se mi brečet, křičet, něco rozbít prostě to ze sebe nějak dostat, ale jediné co mě při pohledu na Harryho napadlo bylo nalepit se mu hrudí na záda.

Docela silně jsem ho obejmul a snažil se nevypustit ani jednu slzu. H:"Boo?" otočil Harry ve snaze mě zahlédnout hlavu, ale já měl hlavu zabořenou v jeho zádech takže nebyla šance aby mě zahlédl. H:"Lou děje se něco?" zašeptal "Ne....teda jo....j-já nevím....jen....potřebuju obejmout" konec jsem zašeptal skoro neslyšitelně, ale i tak mě slyšel. 

Najednou se začal otáčet, tak jsem ho pustil a chtěl se odsunout, ale než jsem to stihl přitáhl si mě zpátky a omotal kolem mě ruce. Zabořil jsem si hlavu do jeho hrudi a ruku omotal kolem jeho boku. "Děkuju" špitl jsem a ještě trochu se na něj namáčkl. H:"Stačí říct...jsem...teda byl jsem zvyklí, často jsme večer chodili jeden k druhému a prostě jen potřebovali obejmout......chybělo mi to" špitl.

"Tak moc mě mrzí, že si to nepamatuju" H:"Přece si můžeme vytvořit nové vzpomínky....hezčí" cítil jsem jak mi jemně vytváří na zádech malé kroužky, které na mě měli uklidňující účinek. "To máš asi pravdu......víš že jsi divný?" zasmál jsem se. 

H:"V čem?" uchechtl se "Jenom ty se mě můžeš zeptat, jestli se mi nic nestalo, když jsme jeli na bruslích a já dopadl na tebe" zasmál jsem se a zvedl pohled z jeho hrudníku abych se mu koukl do usmívající se tváře.

H:"Měl jsem o tebe strach" bránil se s úsměvem H:"Vzpomněl jsi si?" zeptal se když mu došlo, že bych to správně vědět neměl. "Jo...no teda zdálo se mi to" H:"No vidíš ještě se může stát že si toho budeš pamatovat víc než já" zasmál se.

"Možná" usmál jsem se a on mi zničeho nic dal pusu na čelo. "Za co to bylo?" H:"Povzbuzení pro tvůj mozeček aby si začal vzpomínat" usmál se. "Myslím si, že díky tomu si do týdne na všechno vzpomenu" taky jsem se na něj usmál a znovu si zabořil hlavu do jeho hrudníku.

H:"Dobrou Boo" "Dobrou Hazz"

Harry

Hazz? On si vzpomněl na mou přezdívku, dal mi ji už někdy ve školce možná už i dřív. Teda tak mi to aspoň říkala mamka. Usmál jsem se a trochu víc ho na sebe zase natiskl načež jsem po chvíli usl.