Poberti "kuchaři"

1.

Pobertové tráví s laskavým svolením pana a paní Potterových týden letních prázdnin u Jamese doma.

S (protáhne líně): Co podnikneme? 

P: Mám hlad!

J (ignoruje ho): Famfrpál?

S: Nemáš v záloze něco míň okoukanýho?

R: Co takhle začít dělat ty úkoly od-

S: Jsem pro famfrpál!

P (s obavami v hlase): Ale nemusím bejt zase potlouk, že ne?

R (překvapeně): Tys jim dělal potlouk?

J (souhlasně): A byl sakra dobrej potlouk! (podává Removi a Petrovi koště)

R: Že mě to nepřekvapuje...

P: Proč má Remus kometu a já jen zameták?

S: Proč se tak blbě ptáš?

J: Je to jeho přirozenost!

R: Klidně si ho s tebou vyměním...

J: Nepřipadá v úvahu!

R: Mně je přeci jedno, jaký-

J: Tady jde o princip!

R: Plácáš z hladu.

S: Tady jde o zdraví koštěte! (podrážděně) Hele, Petře, s tvou šikovností je větší šance, že se rozmázneš... tak proč to tu rozmazávat! (zazubí se) James ti kometu nepůjčí, má jí celkem rád! 

R (zavrtí hlavou)

P (dychtivě kouká po Remově koštěti)

S: Zůstane ti to, Červíčku.

P: Hele, neříkej mi-

J: Jak? Červíčku?

P: Remusi, řekni jim něco.

R (unaveně): Co? Stejně si nedají pokoj, jednoduší bude si na to zvyknout.

P (mračí se a mává starým koštětem): A proč vy všichni máte tak skvělý přezdívky a já-

J: Vážně chceš znát odpověď?

S (dychtivě): Jo.

P: Řekl bych, že... ne?

Po zápase, který "nečekaně" skončil 5:0 ve prospěch Siriuse s Jamesem (nepomohly ani Removy hlasité protesty, že čestné by bylo losovat a ne se prostě přidružit) se pobertové vřítí do kuchyně.

P: Já-

J: Máš hlad!

S (předstírá překvapení): Jaks to věděl?

J: Trelawneyová vždycky říkala, že mám to - no... vnitřní oko!

R: Spíš vnitřní okno!

J (dotčeně): Nikdy jsi nerozuměl vyšším mocnostem!

R: Nikdy jsem nerozuměl ani vám třem.

J: Vždyt o tom mluvím. (zářivý úsměv)

Paní Potterová: Kluci?... Tady jste- je mi to moc líto, (sundává si zástěru) ale zapomněla jsem, že musím ještě vyzvednout nějaké podklady do práce. Vydržíte to tu pár hodin sami?