I'm half a heart without you/ DOKONČENO

4.část

Pojď ven.

To si ze mě někdo dělá prdel ne? Vážně si někdo myslí že v noci půjdu ven? Ještě ke všemu s někým koho ani neznám.
A nesmím zapomenout na můj kotník mimo provoz.

Zapomeň, kdo vůbec si? Ani tě neznám. A ikdyby, takhle po tmě nechodím ven.

Odpověď přišla během chvilky.

Tím, že mě neznáš si nebuď tak jistá. Tak zítra?

To si ze mě někdo dělá srandu ne? Ani nevím kdo to je a půjdu s ním ven? Vůbec.... ale moment, není to...?

Liam? O.o

Skoro babe.

Dobrý, už jsem si myslela, že mi zaspamuje i mobil. Tak když to není Liam, tak kdo kruci? A proč mi říká "babe" kdo takové oslovení vůbec používá?

Tak teda zítra?

On se prostě.musí vecpat.

Nope, nevím kdo si, třeba si nějaký uchyl :-P

Na odpověď jsem nečekala, převlíkla jsem se a šla si lehnout, usla jsem během chvilky.

Ráno mě probudila otřesná rána, výbuch smíchu a následné Louisovo zaječení.
"Ty šmejde! Co si o sobě sakra myslíš, za tohle mi děláš snídani!!!"

Jakmile se Zayn přestal smát, hned napomenul Louise.
"Buď sakra ticho, Mir spí."

Ha, už ne, milí bráško. Sáhla jsem po mobilu, byla jsem si jistá, že ten někdo odpověděl. Nepletla jsem se. Odpověděl víckrát, než jsem čekala.

No, ale nezjistíš kdo jsem, dokud nepůjdeš ven, babe.

Ignoruješ nebo spíš?

Doufám, že spíš.

Okok, čekala jsem jednu odpověď. Ale co, nebudu ho ignorovat, zatím je celkem v poho a mě tohle baví.

Spala jsem. A nepůjdu s tebou ven, dokud nezjistím kdo jsi.

Možná ještě spí. Slezla jsem dolů, na stole v obýváku byla miska se zbytkem chipsů, další miska se zbytkem popcornu a skoro prázdná láhev vodky.

"Dám si, že." řekla jsem a vzala láhev vodky do ruky.

"To ať tě ani nenapadne!" ozval se, přesně podle mého očekávání, Zayn.

Vyplázla jsem na něho jazyk. "No aby si se nepo" a následně se usmála.

Vešla jsem do kuchyně a vzala si cereálie s mlékem, vím, že mi to nebude stačit.
Louis i Luke byli vyvalení na gauči, buď jen leželi, nebo spali, každopádně oba byli jen v trenkách a leželi na břiše, trochu zamotaní do peřin.

"Řekla bych, že za chvíli je vzbudí "jakási" bolest, pokud se nepřevalí." Zasmála jsem se.

"Já nespím, ty perverzačko!" Zakřičel Luke a hodil po mě polštář, naštěstí pro mě a pro mé cereálie, s kterýma jsem mířila nahoru, se netrefil.

"Já nejsem perverzačka, to je normální biologie člověka." Zasmála jsem se (opět).
Vyšla jsem schody nahoru a už jsem slyšela jak můj mobil zavibroval.

Cereálie jsem položila na stůl, mobil vzala do ruky a pustila telku. Nic zajímavého tam nebylo, tak jsem si pustila písničky do pozadí a šla na net.
Když jsem odemkla mobil, hned se mi připomněla SMS od někoho, stále nevím, kdo to je.

No tak to máš blbý, já ti to do té doby neřeknu.

Fajn, jak chce, stejně dneska nemám co dělat.

Fajn, půjdu. Kde a v kolik?

Wau, super, babe. Za hoďku v parku.

Aww, romantik :-D

To si jen myslíš.

Ok fajn, nebudeme si nic nalhá vat, tahle smska mě vyděsila. Zní to, jakoby mě chtěl u nejbližšího keře, dobrovolně či nedobrovolně, ohnout. Radši zavolám Sun.

Píp

Píp

Píp

"Ano Mir? Co potřebuješ?"

"Čauky Sun. Já no, mám jít ven s jedním klukem a..."

Odvyprávěla jsem ji to a nakonec souhlasila, že mě bude z povzdálí sledovat.

..........

Tak jsem před parkem, cítím se hrozně divně a jsem ráda, že jsem se tu dobelhala aniž bych svůj kotník nějak více poškodila.
Ještě se ohlédnu, zda je Sun na místě, kde mě bude sledovat, připadám si jak v nějakém pitomém seriálu, jak kdybych se měla sejít s vrahem.
Ještě se zhluboka nadechnu, jakoby mi to mělo snad dodat odvahu, a rozejdu se do parku.
Čekám, čekám, rozhlížím se, nikde nikdo povědomí.
Po deseti minutách to vzdám a obracím se k odchodu, rozejdu se a jdu směrem k Sun, když v tom mě někdo chytí za rameno.

"Hej babe, přece bys jen tak neodešla, když jsme domluvení."

Otočím se, abych viděla s kým jsem si vlastně celou dobu psala.

No to si ze mě děláš srandu, zrovna on? Že já husa jsem vůbec někam šla, každý normální člověk by někoho "cizího" poslal někam, neee já prostě musím jít, že? Bravo Mirando, bravo.
Musí ze mě mít srandu, on i ta rádoby parta do které patří.

"Copak? Nečekala si mě? Čekala jsi nějakého šprta, co je do tebe beznadějně zamilovaný?" Zašklebil se.

Tak dost, nebudu to tu poslouchat, to ať si říká někomu jinému.
Smetu z ramene jeho ruku a jdu pryč. Tohle byl spropadeně špatný nápad.

"No tak, babe. Nebuď uražená!"
Slyšela jsem za sebou kroky, následně mě chytil za ruku a natlačil na reklamní sloup. Netuším co dělá reklamní sloup v parku, nemá to být "čistá příroda" s lampama?

Podívala jsem se budo očí a snažila se nedat najevo strach, který se ve mě skrýval, nejspíše mi to moc nešlo, fakt jsem se bála. Nevěděla jsem, čeho je tenhle kluk schopný.
Naklonil se k mému obličeji, dělilo nás sotva pár centimetrů.

"Bojíš se?"

____________________________________

Cca 850 slov, ano ano, moc krátké, vím vím :-D ale chtěla jsem to ukončit touhle větou s tím že ani nevíte kdo to je :3
Doufám, že se díl líbil, jelikož jsem ho psala místo toho abych se učila angličtinu.
Sry za chyby, myslím že mám asi chyby v mě-mně, ale myslím že to není podstata příběhu :-D

Tak kdo si myslíte že to je? Někdo známý... nebo nová postava? :-)