save me // luke hemmings

eleven

Luke's pov.

V noci jsem nemohl spát, spíš jsem nechtěl.

Vydal jsem se s blokem do parku, kde jsem si sedl na lavičku a začal jsem kreslit.

Po hodině se rýsovaly dvě postavy držící se za ruce.

Byl jsem to já a Den, určitě jsme to byli mi dva.

Poznal jsem jí a přitom jsem nenakreslil její obličej.

„Luku, co tady děláš?" ozval se za mnou hlas.

„A co tu děláš ty?" otočil jsem se na ní.

„Fajn, dostal jsi mě, můžu si přisednout?" pousmála se.

„Ty vždycky, " odpověděl jsem a zaklapl jsem blok.

„Můžu se podívat?" ukázala na blok.

„Tak dobře, ale nesměj se," špitl jsem.

Začala listovat v bloku a na jedné straně se zastavila.

„L-luku?" nechápavě na mě koukla.

„Co je?" špitl jsem, potom mi došlo, že se koukala na její kresbu.

„To jsem já?" zeptala se.

„Já, když jsem tě ještě neznal a zavřel jsem oči, tak jsem tě viděl, nevím proč, ale viděl jsem tě," řekl jsem hledíc na to, jak se jí od očí odráží světlo lampy.

„Tohle už je vážně dost divný," špitla.

„Počkej, taky jsi mě viděla?" zeptal jsem se.

×××

•• Chci se zeptat, jestli vám vyhovují častější kratší části příběhů nebo méně časté a dlouhé?? ••
A taky dnes přidám díl do 'knihy' Random info, kde budou plány příběhů do budoucna. :))