Love Trouble [Dramione]

Probuzení - přepsáno

„Co chceš?" ozvalo se z rohu pokoje hned co jsem do něj vešla. Vypadá to, že pan Peroxid se probudil, to mi tu tak ještě chybělo. Naštvaná, prskající, vyperoxidovaná fretka. No, ale co už, do téhle šlamastiky jsi se dostala sama Hermiono, tak se s nim vypořádej.

„No, nesu ti snídani, ale jestli ji nechceš můžu se hned vrátit a nechat tě tu hladovět. Zas až takový problém s tím mít nebudu," vyprskla jsem na něj, asi až moc nepříjemně na to, v jaké situaci se před chvílí nacházel.

Opravdu jsem v tu chvíli neměla náladu na náladového Malfoye a jeho připomínky.

„Kde jsem? Proč tady jsem? Co se stalo?“ odmlčel se a rozhlédl se po celém pokoji. Během několika vteřin se na jeho obličeji vytvořil vyděšený výraz. „A kde mám sakra svoji hůlku, Grangerová jestli mi okamžitě nedáš moji hůlku...“ zvedl se, avšak jeho hojící se zlomená žebra mu zabránila jak v dalším pohybu tak v průchodu jakýchkoliv dalších slov z jeho úst.

„Tak za prvé, jsi u mě doma. Za druhé, máš zlomená žebra a vypadáš jak kdyby tě přejel buldozér, nic ve zlym,“ zvedla jsem ruce na obranu „takže přemýšlej proč tady asi tak jsi.“ Popošla jsem blíž k posteli, na které ležel a položila tác s ovesnou kaší a mlékem na noční stolek. „A hůlku máš schovanou u mě, to jenom aby jsi mě tady hned třeba nezaklel nebo něco“ řekla jsem a podala mu tác.

Nejdřív na mě nevěřícně chvíli koukal, až pak nakonec si uraženě vzal tác, posunul se více do sedu a začal do sebe soukat vrchovaté lžíce ovesné kaše.

„Vypij to mléko, je v něm lektvar co tlumí bolest“ namířila jsem si to rovnou ke dveřím. „Jo a prosimtě, zkus se co nejméně hýbat. Když budeš potřebovat na záchod, tak jsou to poslední dveře vpravo.“ došla jsem ke dveřím a naposledy se otočila. „A kdyby náhodou, tak třeba křič a doufej, že tě uslyším“ dořekla jsem a zabouchla za sebou dveře.

Byla jsem docela zaražená, jelikož se choval daleko zdvořileji než jsem od něj očekávala i když jsem byl tak jízlivá. Sešla jsem schody a šla přímo do kuchyně, kde jsem si vzala talíř se svojí snídaní a nalila sklenici mléka. S talířem a sklenicí v ruce jsem se přesunula do obývacího pokoje a s Denním Věštcem v ruce jsem si sedla na sedačku.

Někde na stranně 8 jsem se zastavila a zaposlouchala do přerušovaného ticha domu. 
Řekněme, že to křičení vzal Malfoy fakt doslova.  Zvedla jsem se tedy a vypadala se po schodech nahoru do pokoje pro hosty. 

„No konečně, “ ozvalo se nanosekundu poté co jsem otevřela dveře „už jsem myslel, že si tu vyřvu duši.“
„No, ale nevyřval, takže co potřebuješ,“ sebrala jsem prázdnou sklenici a talíř a znovu si to velmi pomalým krokem mířila ke dveřím.

„Co je dnes vůbec za den? A jak jsem se tady ocitl?“ zeptal se opatrně.

„Dnes je 24. sprna,“ odmlčela jsem se a přesunula se na židli vedle postele. „ A na tvou otázku bych ráda odpověděla, ale sama nevím proč si ležel celý od krve a samá modřina uprostřed Příčné ulice.“