Never more

8. Chapter - Accident

Těch 6 měsíců s ním bylo dokonalých. Vlastně všechno bylo dokonalý. Jako by najednou vše dávalo smysl, nebo nedávalo, ale to už mi nevadilo. Neřešila jsem moje rodiče, školu, potrhlý lidi, co stále a stále opakovali, že to nevyjde. Prostě nic. Jediné, co mě zajímalo byl on a ještě pár lidí. Můj život se tedy skládal jen ze 4 lidí. Samozřejmě Jace, Angie, Mika a mého brášky Nicka. Nickymu jsem totiž dělala druhou mámu.Miloval mě, snad i víc než vlastní rodiče, čemuž se ani nedivim, když se o něj nestarali. Miloval taky Ang. Znal jí skoro stejně dlouho jako mě, takže o ní věděl dost na to, aby jí taky věřil. Na Jace a Mika si postupně taky zvykl a měl je ve velké oblibě. On by to nepřiznal, ale měl je nejspíš stejně rád, jako mě. Jace mu tim, že byl u mě skoro pořád, vlastně dělal druhýho tátu. Koukali spolu na fotbal, hráli videohry a další věci. Prostě jak táta se synem. I za to jsem Jace milovala. Choval se jako perfektní přítel. No, nejenom choval. On byl perfektní přítel.
Ale nedokázal mi to ten večer, kdy jsem se pohádala s rodiči, než jeli i s Nickem na dovolenou a dokonce i s Angie, se kterou se nikdy nehádáme. S rodiči to byla hádka právě o Nicka. Vyčítali mi, že se o něj dost nestarám. Zrovna oni mi mají co říkat. Vynadali mi ještě za mé chování a odjeli. S Ang to bylo o čas. Nikdy jsem takové hádky nezažila. Pohltil mě pocit ublížení. Pár týdnů předtím, jsem se s nima hádala taky. V tu chvíli jsem na tom byla zle, a už dřív jsem to udělala, ale tentokrát to bylo jiný.
Měla jsem sklon k sebepoškozování, a tak jsem se minule pořezala. Načapal mě přitom Jace. Když vešel do místnosti a uviděl mě s žiletkou v ruce a pozřezanýma zápěstíma, na chvíli se zděsil, ale rychle se vzpamatoval. Vyběhl z místnosti a vrátil se s desinfekcí a obvazy. Beze slova mi ošetřil rány a smutně se na mě zahleděl. „Už jednou jsem měl holku, která tohle dělala. Neni to nic hezkého, a už vůbec ne správného. Prosím nedělej to." Řekl mi. „Já musela. Byl to způsob, jak upustit páru." „A proč? Co se stalo?" Řekla jsem mu o hádce a všech podrobnostech. Povzdechl si a objal mě. „Přístě radši zavolej mě. Znám pár způsobů, jak upustit páru." Usmál se tajemně. Pak už mě nechtěl opustit, přesto že byli rodiče doma.
Myslím, že se bál, abych si ještě něco neudělala.
Ale ten večer, kdy rodiče odjeli, jsem zase myslela na to, jak to ze sebe vybít a na mysl mi přišli Jaceovi slova: „Příště radši zavolej mě. Znám pár způsobů, jak upustit páru." Zvedla jsem telefon a vytočila nazpamět naučené číslo. Zvedl to na 3 zazvonění a řekl jen: „Teď nemůžu. Pak ti zavolám. A vim, co tě napadá. Nechoď za mnou. Zatim čau." Spustil na mě bez pozdravu. To už bylo moc. Nechce semnou mluvit a nechce mě vidět. Vzala jsem žiletku a pořezala se. Teklo mi strašně moc krve. Tak hluboko jsem to ještě nikdy neudělala. Když se ze mě stejně jako tuna krve odplavil i ublíženej pocit, zazvonil mi telefon. Volal Jace. „Cas, promiň, přišla zamnou moje bejvalka a otravovala a všechno a já jí nemohl říct, že jsi to ty, protože je psychicky trochu narušená, a pak by si mohla něco udělat. Můžeš ke mě přijít? Vysvětlim ti to." Mlčela jsem, protože jsem si přippadala najednou i trapně z mojí přehnané reakce. "Casey? Tak se můžeme sejít v kavárně, jo? Za 10 minut." řekl panovačně. „Řekni něco." Zhluboka jsem se nadechla a řekla: „Jo, tak za 10 minut." Zavěsila jsem. Vyběhla jsem do koupelny a snažila se zastavit krvácení z rukou. Nakonec jsem to vzdala a vzala obvazy, které měli s tou spoustou krve problém, ale nakonec jí zastavily. Oblékla jsem si bundu a vyšla na ulici. Dost se mi motala hlava, nejspíš kvůli těm ránám a ztrátě krve, ale snažila jsem se to nevnímat. Naproti přes silnici u kavárny na mě už čekal nervózní Jace. Vyšla jsem, ale nevšimla jsem si jedoucího auta. Přelétla jsem přes kapotu a skončila na zemi. Pamatuji si ještě Jaceovi výkřiky a silnou bolest v noze zkroucené pod sebou a v boku a hlavně tu spalující bolest v hlavě. Všimla jsem si ještě, že ke mě Jace a další lidé běží. Pak už byla jen tma.