Arrogant Bastard (CZ)

7.

"Můj Lorde?"

Křikla Eve a pomalu přešla z jedné strany chodby na tu druhou. Musela ho najít, chtěla ho najít. Nevěděla, co přesně mu chce říct, nebo co bude dělat až ho najde, jen to chtěla udělat.

"Andrew?"

Zeptala se trochu tišeji a uvědomila si, že je to jedna z mála situací, kdy ho oslovuje jménem. Když ji neslyší.

Došla až k dveřím jeho pracovny a zaklepala. Když se nic nestalo, tak už podruhé za tento den vzala za kliku a otevřela. Tentokrát to však mělo úplně opačný následek než předtím.

Na zemi před ní ležel její manžel, očividně v bezvědomí. Dívka se okamžitě vrhla k němu, klekla si vedle něj a zatřásla s ním.

"Andrew!"

Snažila se ho probudit, ale nešlo jí to.

"Pojďte mi někdo pomoct! Kdokoli!"

Křikla a zatímco se služebnictvo sbíhalo kolem ní, nahmatala mu puls.

"Zavolejte někdo doktora!"

Ozvalo se vedle ní a pak uslyšela i Griss.

"Co to zase prováděl?"

"Netuším."

Zašeptala Evangelline a utřela si hřbetem ruky slzu, která jí tekla po tváři.

________

Dívka seděla na pohovce v přijímacím salónku, ve svém přijímacím salónku a připadala si tam tak cize. Cize a sama.

Griss tam s ní nebyla. Nebyla taková, že by tam jen tak seděla a čekala co se stane. Vzala si mušketu a šla střílet do terčů, které měla za domem. K Eve se tak jednou za čas dostaly tlumené výstřely a hlasitá nadávka její švagrové.

Eve se bála. Bála se o něj, protože ho měla svým zvláštním způsobem ráda. Taky chtěla vědět, co se mu to stalo a kdo za to může. Aby tomu dotyčnému vyškrábala oči.

Venku už zase pršelo a byla tma, což jí na náladě moc nepřidalo. Nakonec, po pro ni snad dvoudenním čekání se dveře otevřely a dívka vyskočila.

"Tak co se stalo?"

"Bude v pořádku."

Prohlásil doktor a ona si oddechla.

"A jak se to stalo? A co to vlastně bylo?"

"To já nevím, budete se ho muset zeptat sama Madame. A ještě něco. Říkal ze spaní vaše jméno."

Eve nakrčila obočí.

"Moje jméno? Jste si jistý?"

"Pokud se jmenujete Evangelline, tak ano."

S těmi slovy se otočil a odešel.

______

"To jste tomu dal."

Usmála se Eve na svého manžela, když se konečně probral a podíval se na ni.

"Co jsem dal čemu?"

"Vy si nevzpomínáte?"

"Ne úplně."

Dívka se zasmála a v zápětí si uvědomila, že je to jejich první normální rozhovor. Tedy zatím.

"Tak já vám pomůžu, chcete? Dělal jste nějaký pokus a rozhodl jste se, že ho vyzkoušíte na sobě."

"Tak nějak."

Přitakal Andrew a napřímil se na loktech. Pak se zamračil.

"A co tu děláš ty?"

"Hlídám, abyste zase neprovedl nějakou hloupost."

"Nepotřebuji, aby mě hlídalo malé dítě."

Evangelline se pousmála a poposedla na židli.

"A víte, že už jsem si říkala, že by to dnes šlo bez urážek?"

"Bez urážek to nejde nikdy. To je moje pravidlo."

Další smích.

"A vidíte, jak jste dopadl. Sám na skoro smrtelné posteli a jediný, kdo se o vás stará je právě to malé dítě."

Mlčel. Chvíli na ni koukal a pak se rozmluvil.

"Kde je Griss?"

"Venku. Pravděpodobně tam stahuje nějakého nebožáka z kůže."

"A kdo mě našel?"

"Já."

Odpověděla prostě a jemně ho pohladila po tváři. To gesto ho tak překvapilo, že zapomněl na svůj vztah k ní a zakoktal.

"Děkuji."