Nashville jsme si moc neužili. Nebo tedy já aspoň ne.
Alex si neustále stěžoval, že ho bolí hlava a já neměla na nic náladu. A tak jsem strávila většinu dne sezením v McDonaldu a hleděním do map.
,,Můžu si přisednout?" ozval se za mnou povědomý hlas
Otočila jsem se a byl to Alex. Koho jiného bych tady navíc měla znát. Jen jsem přikývla a on si sedl.
,,Podívej Emmo, je mi to líto. Měl jsem včera blbý den. Co kdybych ti to vynahradil?" zeptá se s nadějí v hlase.
,,Poslouchám." odpovím. Usměje se.
,,Víš, přemýšlel jsem. Do San Francisca to trvá přibližně dvě hodiny jízdy bez přestávky. A já náhodou znám někoho v Oklahoma City. Mohli by jsme tam po cestě zastavit a porozhlédnout se kolem. Teda pokud chceš."
Oklahoma City. Moje kamarádka Amanda má v Oklahoma City babičku. Celý školní rok jsem strávila posloucháním toho samého dokola a dokola: ,,Oklahoma je super." ,,Oklahoma je nejlepší." Nakonec to vypadá tak, že se tam nakonec podívám.
,,Dobře. Kdy vyrazíme?" zeptám se
,,Za pět minut se sejdem u auta." oznámí a zamíří ke stále více se přibývající frontě.
***
O dvacet minut později stále nikde není. Docela jsem na chvíli začala i uvažovat, že mu ujedu, ale nakonec jsem se rozhodla zůstat.
Dveře řidiče se otevřeli a Alex si konečně sedl.
,,Co to máš?" zeptám se ho, když si všimnu velkého pytlíku z McDonalds.
,,Jen pár milkshaků na cestu." odpoví. Opatrně mu pytlík vezmu a podívám se do něj. Bylo v něm pět milkshaků.
,,K čemu potřebuješ pět milkshaků?" zeptám se
,,Někteří lidé mají rádi kávu. Já preferuju milkshake." odpoví a jeden si vytáhne. ,,Mňam, jahodový."
,,Raději dej tu věc ode mě pryč. Milkshaky moc nemusím a jahodové obvzlášť." nadechne se ke snaze mi něco říct, já ho však přeruším.
,,Nebylo ti náhodou zle? Nerada bych jela v pozvraceném autě." řeknu
,,Milkshake je nejlepší lék na kocovinu."
,,Když myslíš." odpovím prostě a vytáhnu svůj foťák, abych si prohlédla těch pár fotek, které v něm mám.
Když po dvaceti minutách zastavíme na benzínce a Alex odejde zaplatit, všimnu si, že mu zvoní telefon. Telefon má na svém sedadle a tak se nenápadně kouknu kdo mu volá.
Ashly. Kdo je Ashly? Na obrázku u ikonky volajícího má opravdu hezkou fotku. Její vlasy jsou hnědé a usmívá se.
,,Proč držíš v ruce můj mobil?" zeptá se v tu ránu Alex.
Vyděšeně se na něj podívám. Vůbec jsem si neuvědomila, že ho mám v ruce.
Klid Emm. To zvládneš ,,Zvonil ti nejmíň 2x a už jsem měla toho otravného vyzvánění plné zuby." odpovím prostě a mobil mu podám.
Chvíli ho pozoruju a on jen kývne, že rozumí. Asi jsem na něj vyjela úplně zbytečně, ale o další hádku jsem opravdu nestála.
----------------------------------------------------
Tak jsem to zvládla a napsala další kapitolu. Upřímně si tímhle příběhem moc jistá nejsem a přesně nevím, jak se bude vyvíjet, nebo jestli se bude nějak vyvíjet.
Omlouvám se, že jsem nepsala, ale prostě mi došly nápady. Stále nevím, jestli budu s příběhem pokračovat, tak mi prosím napiště jestli chcete, nebo ne :)
Clary Clair
ČTEŠ
On the road
Humor,,Dobře, ale budeme se v řízení střídat. A přestaneš žvýkat tu žvýkačku. Přivádádíš mně k šílenství!" zakřičela jsem na něho. Znáte ten pocit, když poznáte někoho nového a už od začátku vidíte, že si prostě rozumnět nebudete? To byl náš případ. Když...
