Smrtijedské Vánoce✔️

2. ČÁST-ČOKOLÁDA A DÁREČKY(+dodatek)

ANOTACE: Já vím, já vím, říkala jsem na Silvestra. Bohužel. Sama sebe jsem včera natolik zaměstnala, že jsem na to prostě neměla čas. Ráno jsem se probudila už o půl osmé (včera, ne dnes) a hned jsem začala něco dělat. A tak to zůstalo až do večera. Vlastně až do tři čtvrtě na čtyři ráno dnešního dne... Ale co je důležité-je to tady a já doufám, že se vám to bude líbit...

„...takže, Severus bude vařit čokoládu, Červíček bude hlídat, aby se nic nespálilo a Bella bude vykrajovat,..." rozděloval Voldemort úlohy.

„Ehm," zaváhal Snape.

„Copak Severusi?"

„Co budete dělat vy?"

„Já? To je přece jasné, budu ochutnavač!" Snape se zamračil. Proč nemůže být ochutnavač on? Aspoň jednou...chce toho tak moc?

O půl hodiny později ke kotlíku přicupital Peter. „Můžu si líznout?" žadonil.

„Ne."

„Prosím," nevzdával se.

„Tak nepros," pokrčil Snape rameny.

„To musíš takhle," odstrčila Bellatrix Severuse z cesty a namočila prst v čokoládě. Pak ho slastně olízla. „Mňam....to je stlašněěěě doblý!" mumlala a znovu namočila prst.

„Tak to tedy ne!" protestoval černovlasý muž.

„Vždyť se to nepřipálí!" hájila se Bella a namočila si tentokrát celou ruku.

„Bello!" okřikl ji.

„Plníš svoji úlohu, tak co?" protočila oči a jazykem přejela po prstech.

„Mám to hlídat...."

„Neměl bys to brát tak vážně," ušklíbla se a rychle namočila ruce do čokolády a namalovala mu z ní knírek. Pěkně do stran s konci nahoru.

„HEJ!" vykřikl na ni. To už ale černovláska utíkala pryč. On se tedy rozeběhl za ní. Peter ještě slyšel, jak volá: „Draco! Buď hodný kmotřenec a chyť ji!" Pak už ale přestal vnímat, protože jeho pozornost upoutalo něco docela jiného...Kotlík plný té lahodné tekutiny tu stál sám a sám a nehlídaný...Přistoupil blíž a naklonil se, aby usrkl.

„Červíčku!" rozkřikl se Voldemort. Peter se lekl a spadnul do kotlíku. Když se vynořil, spatřil, jak má jeho pán naštvaný výraz. „Ochutnávač jsem měl být já!"

***

„Sešli jsme se tu dnes, abychom oslavili Vánoce a naše vítězství," přejel pohledem po všech přítomných. „Severus byl tak laskav, že přinesl vánoční stromeček," hrdě pohlédl na svého (domnělého) následovníka a ukázal na obrovský strom, na kterém se třpytily různé ozdobičky. „Takže teď můžeme začít s rozdáváním dárků," rozzářil se mu obličej a natěšeně pohlédl pod jedličku, kde bylo asi padesát dárků-i když spousta z nich byla od něj. „Kdo je tady nejmladší? Rozdávat musí nejmladší!" rozhlédl se po všech přítomných. „Draco! To jsi ty!"

„A-ano, pane," vykoktal mladík a pohledem přejel ke svému otci s prosebným výrazem. Lucius na něj přísně přimhouřil oči, a tak blonďákovi nezbylo nic jiného než se zvednout a dojít k tomu neopadavému stromku. Ale i přesto, že tuto funkci vykonával doma už od svých dvou let, náhle nevěděl, co dělat. Tázavě se podíval na Voldemorta.

„No, Draco!" pobídl ho. „Nějaký vyber a přečti, pro koho je," hlas Pána Zla zněl nedočkavě, jako malého kluka. Mladý smrtijed tedy hmátl po jednom z dárků. „Ehm-" odkašlal si jeho vůdce. „-zkus to trochu vedle," poradil mu. On tedy přejížděl rukou po všech dárcích. „Tak, přesně ten!" vykřikl najednou Voldy. Draco sebou trhl, ale dárek zvedl.