Krvavé proroctví (Dokončeno)

Krutost

Běžela jsem co to šlo, ale v lidský podobě mi docházeli síly. Derek byl tak krutý, že mě málem zabil a z toho jsem měla asi největší strach.
Běžela jsem po tmě kdyż mě někdo chytl za zápěstí a zastavil. Lekla jsem se při pomyšlení na to, že to je Derek, ale nebyl. Byl to Jack. "Tak tady jsi, konečně jsem tě našel" řekl, ale tentokrát se neusmíval jako vždy. "Už netečeš jinak si tě najdu a nebude to pro tebe příjemné" zašeptal mi do ucha a já ucukla.

Měla jsem strach. Byl divný jako Derek a to nebylo zrovna to co jsem chtěla. Rychle jsem ho odstrčila, ale jemu to nějak nevadilo. "Dej mi napít tvé krve Jess" řekl a já nevěděla co dělat, ale rozhodně jsem neměla v plánu počkat až mě vypije jako koktejl.

Začala jsem pomalu ustupovat, ale Jack se ani nehnul a to nebylo dobré znamení. Přihlouple se usmíval a to mě děsilo ze všeho nejvíc. Začala jsem utíkat i když mi bylo řečeno, že to pro mě nebude příjemné, ale bezboje nabídnout svojí krev se mi opravdu nechtělo.

Běžela jsem zase do neznáma a nejvíce jsem chtěla najít Jasona a kluky, ale nevěděla jsem kam mám jít.
Skoro bez sil jsem běžela černým lesem, který byl osvícený září z úplňku. Proč se tohle děje? Proč jsem pro všechny jídlo? Myslela jsem, že by m neublížili, ale v tom jsem se asi mýlila. Říkala jsem si v hlavě a začali se mi do očí hrnout slzy.

Nemohka jsem zastavit, protože Derek nebo Jack by mi mohli být v patách a mě se ještě nechtělo zemřít. "Ale, ale! Lesem mi běží večeře. To jsem ani nečekal" uslyšela jsem hlas. Osobu jsem asi neznala, ale nejhorší bylo, že jsem nevěděla kde je ukrytý. Kdybych se mohla proměnit bylo by vše pro mě lehčí, ale v tom mi něco bránilo, ale nevěděla jsem co.

Z ničeho nic mě někdo chytl pod krkem a praštil se mnou o strom. Dusila jsem se. Byl to upír, ale neznala jsem ho. Došlo mi, že mi Derek říkal, že po mě jdou i další vlkodlaci a upíři, ale to pro mě nebyla dobrá správa. V jediný v co jsem mohla doufat a to v zázrak, který by mě zachránil.

Upír mě odhodil na zem a já se praštila do hlavy. Než jsem se vzpamatovala sedl si na mě a chystal si vzít mojí krev. Začala jsem kopat a řvát, ale bylo to zbytečný. Pomalu jsem ucítila jeho tesáky zapichující se do mého krku. Přeci se, ale zázrak stal. Něco upíra odmrštilo chvilku po tom co mě chtěl vypít, ale nevim jestli to bylo zrovna pro moje dobro, protože vlk co ho odhodil někam pryč se rozeběhl za mnou.

Tohle už jsem nezvládala. Téměř bez sil jsem byla na pospas několika zabijákům jak vlkodlakům tak upírům. Tohle byl horor a asi můj poslední den života, ale nepřestala jsem věřit, že se z toho dostanu živá.