Kapitola 8.

660 43 1
                                    

Celou noc jsem nespala, nemohla jsem. Buď jsem si četla, poslouchala muziku, zpívala, hrála, zlobila Jamese, dívala se na filmy nebo jenom tak ležela.

Až ráno jsem překvapivě čilá vyskočila z gauče a běžela si na sebe vzít obeplé džíny světle modré barvy, tričko s mikinou, kabát. Vlasy jsem si dnes nechala volně, trochu jsem se namalovala. Potom jsem si přes rameno přehodila tašku a běžela domů kde jsem si vzala jablko, vzala si své kozačky a vyrazila jsem na cestu.

Byla teprve šest hodin ráno, ale já jsem šla pěšky a škola nám začínala v osm. Půl hodina cesty tam, a hodinu a půl sama s učením.

Cesta uběhla rychle, půl hodina pro mě byla jako vždy skoro nic a tak jsem za chviličku vycházela z lesa a už jsem viděla obrysy školy. Jsem na základní škole, v osmé třídě. Na parkovišti nebyli žádná auta, jenom pár kol opřených o sloup a zabezpečený před krádeží, i když každý kdo tady žije déle ví, že tady se nekrade. Tedy, ne každý den, ale tak jednou za rok.

Jdu rovnou ke škole, do učebny biologie. Tento předmět jsem nesnášela, v šesté třídě jsem z něj měla za tři, probrečela jsem půlku dne a slíbila jsem si že až vyjdu základku na biologii mě nikdo nikdy nedostane.

Posadím se do zadní lavice a vezmu si sešit. Mluvilo se o zkoušení a já neuměla ani ň. Sotva po deseti minutách přišel profesor a už nebyl tak překvapený jako první den kdy mě tu tak brzy potkal. "Dobré ráno slečno Volturiová." usmál se a já mu úsměv i pozdrav oplatila. Připravoval si výklad a psal si poznámky na hodinu. Měla jsem chuť si to hned opsat abych měla volnou hodinu ale radši jsem  se dál učila.

Když jsem už pokládala sešit, stále sama ve třídě, přišel nějaký kluk. Asi nový, určitě nový, ještě jsem ho tu neviděla. "Dobré ráno pane. Já jsem Johnny Wans." usmál se na profesora a potřásl si s ním rukou. Dobrý den, pane Wansi. Vítám vás a teď se prosím posaďte, máte hromadu času." usmál se a pokynul rukou někam vedle mě. To mi dělá schválně?

Můj a Johnnyho pohled se střetl a on se usmál. Mé koutky se sami od sebe zvedli nahoru. "Ahoj, Já jsem Johnny, je tu volno?" došel ke mě. "Ahoj, já jsem Renesmee, klidně se posaď." pokynu mu rukou a on se posadil. "Moc rád tě poznávám, Renesmee, jak ti mám říkat?" zeptal se mě. "Nessie, Ness." pokrčím rameny. "Dobře, Nessie." zasmál se a já se k němu přidala.

"Jsi tu nový, nemýlím se?"

"Ne, nemýlíš. Přistěhovali jsme se s rodinou z Hawaie."

"Z Hawaie? Pro boha proč jste se stěhovali z tak krásného místa?"

"Ani nevím. Ale co ty? Máš tu rodinu?"

"Vzdálenou a co tvá rodina?"

"Má matka se jmenuje Elizabeth a můj otec Jack, oba dva jsou to doktoři. Mám ještě mladší sestru Elisu která dnes nastoupila do prví třídy."

"Aha."

"A jak to že nemáš rodinu tady?"

"Jsou v Itálii, ve Volteře, tam jsem se narodila. Můj otec mě poslal jsem kvůli..."

"Válce. O tom jsem slyšel. Musí to být strašný."

"Ano to je, ale člověk si zvykne."

"Já bych si nezvykl."

Zasmáli jsme se ale to už se třída plnila dalšími lidmi a za chvíli už zvonilo na hodinu. "Vítám zde nového žáka Johnnyho Wanse, pane Wansi, povězte nám o sobě něco." přivítal profesor Johnnyho a ten se postavil. "Jmenuji se Johnny Wans, přistěhoval jsem s mou rodinou z Hawaie sem." řekl a posadil se. Hodina začala.

"Tak, kdo pak půjde k tabuli? Pojďte někdo dobrovolně." nikdo se nepřihlásil a profesor se díval na známky. "Slečna Volturiová!"

"Do háje." zašeptám, vezmu si sešit a jdu k němu. "Máte tady tři jedničky, trojku a pětku, tak ať si to vylepšíte." usmál se a začal listoval v mém sešitu. Všechno jsem začala, ale když došlo na opakování sedmé třídy, byla jsem nahraná. Podívala jsem se do třídy. Všichni mi ukázali palec nahoru, to mi pomůže. Jediný Johnny napsal něco na papír a potom mi to ukázal. Vděčně jsem se na něj usmála a přečetla nahlas jeho odpověď. "Výborně, máte za jedna!" řekl profesor a já si utekla sednout.

"Díky Johnny." usměju se na něj a mám chuť ho obejmout. Hodiny boilogie potom pokračovala téměř normálně.


Minulosti neutečeš 2 → DokončenoWhere stories live. Discover now