I'm Watching You

Druhá Kapitola- Climb Down Of That Wardrobe, Young Man

"Běž, tebe nezabije," řekl Hoseok a postrkoval Jimina k Yoongiho dveřím. 
"Proč já? Může tam jít Taehyung!" zaúpěl Jimin, který se bál o svůj holý život.
Jako každé ráno se hádali, kdo půjde vzbudit Yoongiho.
"Naposledy, když jsem ho šel budit, tak mě nakopl, vy víte kam!" postěžoval si Taehyung a celý se ošil, při vzpomínce, kdy ho Yoongi docela silně nakopl rozkroku. 
"Naštěstí jeho intimní partie nebyly nijak poškozeny," zasmál se Hoseok, načež si vysloužil jeden nepěkný pohled od mladšího chlapce.
"Prosím, tohle nechci slyšet!" 
Jungkook si připlácl ruce na uši a otočil se ke skupince chlapců zády.
"Jde tam Jimin, je rozhodnuto," zamručel Namjoon a věnoval ostatním vážný pohled.
"Ale-" chtěl něco namítnout mladší.
"Nedostaneš večeři," přerušil ho nebezpečně Seokjin.
"Víte, že tohle je vydírání?" 
Jimin se na ně naštvaně podíval a pak zaklepal na dveře od Yoongiho pokoje. Po ostatních chlapcích, jako by se slehla zem. Jimin si povzdychl a poté vstoupil dovnitř. Naskytl se mu pohled na Yoongiho tvář. Ze spaní se trochu mračil. Jimin se posadil vedle něj na postel. 
"Když se mračíš, tak ti to nesluší, hyung," zašeptal Jimin a pohladil ho po tváři. 
Yoongi něco nesrozumitelného zabrblal, ale oči neotevřel.
"Už budeš muset vstát, hyung," šeptal Jimin a neustále ho hladil, tentokrát ve vláskách.
"Vypadni."
To bylo to jediné, čeho dosáhl. Jimin na něj překvapeně koukal. Čekal všechno možné, jen tohle ne.
"Taky bys mohl být trochu milejší! Můžeš být rád, že jsem zvolil takhle něžný způsob buzení! Co bys jako dělal, kdybych tě polil ledovou vodou?! Nebo kdybych ti začal ječet do ucha?! A ty moc dobře víš, že ječet umím!" křikl na něj naštvaný Jimin.
Zvedl se od něj z postele a odešel.  Nezapomněl třísknout dveřmi a ještě sprostě nadávat. Samozřejmě, všechna slova, která použil, se naučil od Yoongiho. Naštvaně práskl dveřmi od svého a Jungkookova pokoje, posadil se na postel a do uší si nacpal sluchátka. Nechtěl se s nikým bavit, nikoho slyšet, nikoho vidět! Byl naštvaný a raněný. Sice to, že je Yoongi ošklivým způsobem posílal pryč, bylo u nich na denním a on se to snažil moc neprožívat, tohle ho mrzelo. 

***

"Neviděl někdo Jimina? Neslyšel jsem volání o pomoc, ani nic. Ještě nepřišel," zamumlal Hoseok a zvedl se z malého gauče.
"Yoongi ho navždycky pohltil do svého pokoje a nepustí ho dokud mu Jimin ne-" začal dramaticky Taehyung, ale byl přerušen naštvaným hlasem.
"Alespoň po ránu bys mohl držet hubu," zavrčel Yoongi.
Přešel k ledničce, ze které vytáhl jogurt a zamířil si to zpátky do svého pokoje.
"ŽÁDNÉ JÍDLO NA POKOJI!" zakřičel Seokjin a Yoongi jen protočil očima.
Posadil se v kuchyni ke stolu a začal jíst. 
"Hyung?" začal nervózně Jungkook.
"Co?" odsekl mu Yoongi.
"Proč máš na sobě Jiminovu mikinu?" 
"Ahh, nevím," řekl trochu překvapeně Yoongi a podíval se na ten kus oblečení. 
"Co jsi mu řekl?" zeptal Jungkook vážně a posadil se k němu.
Slyšel tu ránu, slyšel Jiminovo nadávání a bylo mu jasné, že se zabouchnul u nich v pokoji a odmítá komunikovat se světem. Bylo tomu takhle docela často. 
"Nic vážného," začal Yoongi a podrbal se ve vlasech.
"Asi to bylo vážné, když tolikrát praštil dveřma a používal slova, o kterých ani nevím, že umí." 
"Jen jsem řekl, že má vypadnout, nevěděl jsem, že je to on..."
"Ahhh, hyung. Měl bys být trochu milejší po ránu. A vlastně nejen po ránu, celkově milejší," usmál se na něj Jungkook.
"Yah! Přestaň poučovat svého hyunga!" 
"Když to hyung potřebuje," zaculil se mladší a pokračoval: "a navíc, jsem Golden maknae, není tady nic, co bych měl zakázáno."
Zvedl se od stolu a chtěl odejít. 
"JEON JUNGKOOK! KOLIKRÁT TI MÁM OPAKOVAT, ŽE NESMÍŠ SCHOVÁVAT BRAMBŮRKY DO GAUČE?!" 
"Fajn..." 
Jungkook se nervózně ošil.
"Kdyby se po mě někdo ptal, nikdy jsi mě neviděl," rozhlédl se kolem sebe a pak běžel najít vhodnou skrýš. 
Yoongi se musel zasmát. Jejich skupina byla vážně něco. Po chvíli přemýšlení se zvedl, vyhodil kelímek do koše, lžičku dal do myčky a odešel. Vyhnul se naštvanému Seokjinovi, který hledal Jungkooka. Prošel kolem Namjoona, který jen kroutil hlavou a nejspíš litoval sám sebe, že je leader. Došel až před Jiminův a Jungkookův pokoj. Odkašlal si, aby uvolnil svoje hrdlo a sundal si mikinu. Opatrně zaklepal a čekal, než dostane pokyn, že může vstoupit. Když se nic neozvalo, zaklepal znovu, tentokrát hlasitěji. Nakonec otevřel dveře. Jimin seděl na posteli v tureckém sedu a nevypadal, že by vnímal okolí. Na skříni se něco pohnulo.
"Pšššt!" Jungkook si dal prst před ústa, aby ho Yoongi neprozradil a víc se skrčil, aby nebyl vidět.
Yoongi přikývl a zavřel za nimi dveře, které se vzápětí otevřely. Stál v nich Seokjin a koukal se Jungkookovým směrem.
"Hyung, uklidni se proboha," řekl Yoongi a nechápavě koukal na Seokjina, který tam stál s rukama v bok. 
"Mladý muži, okamžitě slez z té skříně!" zavrčel nebezpečně.
"Ano, hyung," zašeptal Jungkook a s psím kukučem slézal. 
"Běž to uklidit," rozkázal Seokjin a Jungkook, se sklopenou hlavou odešel se Seokjinem v patách. 
Dveře se za nimi zavřely a Yoongi s Jiminem na sebe nechápavě hleděli. 
"Jimine, já... tady," začal Yoongi a podal mu mikinu.
"Jo," odvětil Jimin a převzal si od něj svou hoodie.
"A taky ti děkuju... za ten včerejšek, kdy jsi mi donesl mobil."
"Jak to víš?" zeptal se ho Jimin.
"Viděl jsem tě, když jsi odcházel," vysvětil Yoongi. 
"Aha."
"A ... taky se omlouvám... za to ráno, myslím," řekl upřímně Yoongi a hned na to odešel z pokoje pryč. 
Jimin zůstal sedět na posteli. Nepřeslechl se náhodou? Opravdu se Yoongi omluvil? Jeho hrdost mu to dovolila?

A/n: lalalala ~;D Ehm, tak co říkáte na ten díl? :D upřímně, já celou dobu, co jsem to psala, tak jsem chcípala nad vlastními trapnými vtipy xD jo,  jsem trapka :D
Doufám, že se vám díl líbil a pokud jo, tak... Let me know ~~
*zpívá si let me know od BTS a jde se zahrabat :D*