Boy, what's your number? [EreRi CZ] ☑

Flame

Sral mě... Ne, to neni to správný slovní spojení. Spíš něco jako blbnul mě, motal mi hlavu. Už jen tím, jak odhodlaně a odvážně se na mě díval, jak kdyby předpokládal, že si hned teď kleknu na kolena a s poddajnym pohledem splnim každej nechutnej požadavek, kterej procedí skrze svoje nechutný rty. Za léta práce už jsem se setkal samozřejmě s podobnejma týpkama – nakonec všichni vězni a trestanci jsou ze stejnýho těsta, prostě jen zakomplexovaný chudáčci, který si to někde musej vybíjet. Od začátku praxe mi stačilo jenom kouknout na nějakýho z nich, chvíli ho pozorovat a hned jsem věděl, kde je problém. Jestli mu chcípli rodiče, jestli ho bili rodiče, jestli neměli rodiče dost prachů, nebo jestli jich naopak měli až moc. Ale u něj... u něj jsem si nebyl ani trochu jistej.

Když je někdo nejistej, někde si něco kompenzuje, tak to prostě vidíte. Buď jenom tím, jak vypadá, jak se chová, a vězeňský inspektoři to musej umět rozpoznat extrémně dobře, do nejmenších detailů rozebrat tuhle verbež a prohledat každou součástku jejich zvrácenejch mozků, aby si byli jistý s kym, že maj vlatně tu čest. A poprvé za dobu, kdy jsem se sám v týhle pracovní pozici trošku ubezpečil, upevnil a přijal, že todle teda budu dělat snad i na smrtelný posteli, ještě v sedmdesáti budu procházet před mřížema největších hajzlů a řvát na ně, aby nechcali do rohů nebo si ustlali postele, tak poprvé za tuhle dobu se mě zmocnil nepříjemnej pocit, že nevim. Nevim, co mam čekat.

Z jeho očí doslova sršelo sebevědomí. Doslova na mě cákalo z toho podělanýho pohledu a otíralo se o moje tělo, jak když Vám někdo pomalu přejíždí po každým centrimetru na kůži, a omotává si Vás tak kolem prstu, dokud Vaše tělo nezgumovatí, ani nevíte jak. A jste schopný se pro toho člověka ohnout a zlomit tak oddaně, že bolest a zvuk křupání vlastních kloubů ani nevnímáte. Dotýká se Vás, až dokud s jeho prstem nesplynete úplně a dobrovolně se mu nepoddáte.

Nešahal na mě. To sotva. Ale jen tím, jak tu stál, jak byl vyšší jak já a culil se jak kripl, jen díky tomu jsem měl pocit, jak když mne pomalu celého obaluje ve svém pohledu. Jak když mi kousek po kousku ujídá mojí autoritu a přesvědčení. A to tu, kurva, jenom stál! Ani nezvedal ruce. Naopak se tvářil jak poslední zkurvenej anděl tak, že by mi ani za nic neublížil, ale v jeho očích jsem viděl plát plameny. Tenhle kluk neni anděl. Tenhle kluk je čurák a hajzl, ať se chová a tváří jak jen nevinně chce. Vidim, co má za lubem. Vidim, že jeho oči mě už teď pálí na prach a popel. Domejšlivej malej parchant.

"Budeš se tu na mě dlouho tlemit jak měsíček na hnoji?" už jsem nevydržel bejt zticha. Měl jsem pocit, jak když mě to ticho sežehne se všim všudy. To ticho, do kterýho se vryly jen jeho oči Možná to ani ticho nebylo, ale až dokud jsem nepromluvil, měl jsem pocit, jak když nic neslyšim.

 Je kurva vůbec možný ohluchnout z něčích očí? Obzvlášť potom, co denně posloucháte bandu spratků, jak třískaj vidličkama a nožema o talíř tak hlasitě, že by strčili do kapsy i národní orchestr?

Jeho oči se najednou přivřely. Ne pod tlakem, kterej jsem se na něj snažil vyvinout těma svejma, ale naopak proto, aby si ještě zaostřil pohled a mohl ty moje doslova, bez doteku, prznit. Po tváři se mu rozlil ještě o kousíček širší úsměv. Cejtil jsem, jak se o můj obličej pokouší iritovaný cukání, ať už u rtu nebo u očí. Byl bych řek', že tyhle nováčkovský chyby už mam v malíčku. Jak to, že mě dokáže takhle rozhodit jeho zasranej úsměv? Jak to, že mě dokáže vyvést z míry a ke všemu neskutečnym způsobem frustovat, že mi neodpovídá, že nereaguje? Jak to, že se mi nedaří prorazit touhle jeho stránkou? Jak to, že se mi nedaří rozkopat tu jeho zkurvenou pýchu?

"Ou," stočil rty do takového našpuleného 'o'. Jeho obočí se stočilo nahoru a oči hraně zesmutněly, "nechci abys mi znova ublížil, takže čekám na rozkazy, když's mě nepustil hned, tak se asi bude dít něco zajímavýho, ne?" oznámil mi, tentokrát bez úsměvu. Abych byl přesnější – bez úsměvu na tváři. Bylo mi úplně jasný, že uvnitř sebe se mi vysmívá, až to ani neni možný. Viděl jsem to na něm. Slyšel jsem to v tý větě. Tolik falše, která se tvářila jako upřímnost, byste nenašly ani ve vybotoxovanym ksichtě, nebo vycpanejch kozách.