Zapomenutá

Den třetí, překvapení

Ráno jsem se probudila pod stromem. ,,Jasně že to byl jen sen," řekla jsem nahlas a chtěla jsem se zvednout. Pak jsem si ale všimla obvazu na ruce.

S leknutím jsem se postavila až jsem se praštila o větev nade mnou a ze stromu vyletělo hejno ptáků.

,,To není možné," říkala jsem si v duchu. Vždyť vůbec nevím o tom že bych si ruku obvazovala, vlastně, ani nemám obvaz.

Snažila jsem se vzpomenout na přesný průběh snu, ale jak se stává asi všem, tak jsem si z noci skoro nic nepamatovala.

Došla jsem k pramenu, který jsem v lese našla a napila jsem se. K jídlu jsem ale nic neměla, to jsem trošku nedomyslela.

Vrátila jsem se zpátky ke svému místečku a chtěla pokračovat na stavbě přístřešku. Na nebi se totiž začaly hemžit tmavé mraky a vypadalo to na bouřku.

Když jsem přišla blíž, můj přístřešek vůbec nevypadal jako včera. Včera to byla jen taková hromádka klacků, ale dneska to byl hotový palác uprostřed lesa (ok, to zas ne..ale rozhodně super na spaní).

,,Možná jsem ho včera dostavila, pak jsem usnula a do rána jsem to zapomněla."
Pokrčila jsem rameny a vešla dovnitř.

Strašně jsem se lekla, couvla a zakopla o klacek (bože já jsem dneska šikovná).
Uprostřed přístřešku stál docela bytelný stoleček a na něm jídlo.

,,Sakra já jsem fakt blázen. Já už je úplně chápu." Přišla jsem ke stolku a chtěla sáhnout na jídlo. Čekala jsem že se mi rozplyne pod rukama jako fatamorgana nebo tak, ale bylo opravdové.

*bum*
Venku zahřmělo a následoval zvuk prudkého deště. Během pár minut se setmělo a po chvíli oblohu pročísl blesk.

Možná byste si mysleli, že se bojím. Já jsem ale na samotu zvyklá, možná až moc.

Lehla jsem si na záda a poslouchala bubnování prudkých provazů deště. Mezi hromy a deštěm jsem ale najednou něco zaslechla.

,,Harriet?"