Mé jméno, má krev I (Harry Potter FF)

Kapitola šestnáctá - Podej mi ruku

Od říjnového odpoledne v Prasinkách uplynulo několik týdnů. Nastal prosinec a Bradavice brzy zakryl první sníh. Čas Vánoc se blížil a s ním i jedno milé překvapení pro studenty.

Profesor Brumbál po jedné večeři nečekaně povstal k proslovu. Celá Velká síň rázem zmlkla a zvědavě natahovala krky.

„Milí studenti. Vánoce jsou již za dveřmi a nemusím snad zdůrazňovat, že jde o nejkrásnější svátky v roce. Přestože vím, že většina z vás by chtěla tyto kouzelné dny trávit s rodinou, rozhodl jsem se, že na počest výročí založení naší školy na Štědrý den uspořádám ples."

Mezi studenty to zašumělo. Nikdo z nich v Bradavicích ples ještě nezažil.

„Myslel jsem si," pokračoval ředitel, „že bychom společně povečeřeli, a poté tancovali až do rána. Taková menší oslava by mohla být báječná. Alespoň se lépe poznáte mezi sebou. Poslední informací pro tuto chvíli je, že ples se koná pro všechny studenty od čtvrtého ročníku výš. To je pro dnešek všechno, přeji vám dobrou noc."

Ozvalo se zašoupání židlí a studenti se začali rozcházet do svých kolejí.

„Myslíte si, že je to dobrý nápad?" zeptala se pochybovačně profesorka McGonagallová Brumbála.

„Troufám si říct, Minervo, že brzy přijdou dny, kdy k oslavám příležitost nebude," odpověděl ředitel. „Proč si nedopřát pár skleniček a tanců navíc."

„A já mám večírky rád," přidal se profesor Křiklan, „vždy se stane minimálně jeden nezapomenutelný zážitek, nějaký nečekaný zvrat, někdo se opije a seznámím se se zajímavými lidmi."

Profesorka McGonagallová nesouhlasně zakroutila hlavou. Znala takové akce. Studenti vždycky zdivočeli a skončilo to nějakou nemilou příhodou.

****

„Jenže já nemám co na sebe," vzdychla si Lily při pohledu do své skříně plné obyčejných hábitů a několika triček a džínů.

„Já taky ne," přidala se Sandra a plácla sebou na postel. „Neuškodilo by takové věci říkat předem."

„Já jdu v džínách a odmítám o tom diskutovat," prohlásila po chvilce marného hledání svátečních šatů Gigi.

„Myslím, že vám Brumbál povolí před Vánoci výlet do Prasinek," uvažovala Fleur. „Nebo si můžete šaty objednat s Týdeníku čarodějek. Třeba ještě stačí dorazit do Vánoc."

„Jak nám? Ty nepůjdeš?" zarazila se Lily.

„Blázníš? Každý by to na mě poznal," povzdychla si. „A navíc, Louis a já chceme o Vánocích navštívit rodiče a sdělit jim onu radostnou novinu."

„Aneb jak snadno znepříjemnit štědrovečerní večeři," uchichtla se Gigi.

Fleur po ní hodila polštářem: „Tady není nic k smíchu!"

„Je," odporovala Gigi, „představila jsem si totiž, jak se tvoje mamka zatváří, až jí to řekneš."

„Nadšená nebude," připustila Fleur.

„Tak vidíš, bude přímo zděšená. Uškrtí tě a Louisovi omlátí hlavu o zem."

„Dík za neskutečnou podporu," zašklebila se Fleur.

V tom někdo zaklepal.

„Kdo je?" zvolala Lily a šla otevřít, protože její postel byla nejblíže.

„Tady James, nesu Fleur objednávku."

„Cože?!"

Lily zvědavě otevřela dveře. Za nimi opravdu stál James a svlékal si neviditelný plášť.