Doctor Who: Studie v růžové

Scéna VIII.

Asi o půl hodiny později se ozvalo vrčení a rachocení a před nimi se objevila modrá telefonní budka. Bicykly nechaly ležet na chodníku a vstoupily dovnitř a zatímco Doktor mluvil o tom, jaký je to naprosto pitomý nápad vyrazit do ulic pronásledovat vraha a přitom sebou nemít mapu, Aňa mu nepozorovaně strčila psychopapír zpátky do kapsy.

„A řekneš nám alespoň, proč jsi nám zkazil vyšetřování?" přerušila ho nakonec.

„Protože kdyby jste to udělaly, tak byste vytvořili časový paradox."

„Nemyslíš snad Motýlí efekt?"

„Ne, myslím paradox." Na chvilku se odmlčel a přemýšlel, jak by jim to vysvětlil co nejsrozumitelněji. „Pamatujete se na toho měňavce plazmožrouta při našem prvním setkání?" zeptal se nakonec.

„Jo."

„Ano."

„Ty lidi zabyl ten plazmožrout."

„Počkej, ale ten je přece uvězněný spolu s anděly na hřbitově v alternativní realitě." Namítla Eliška a Doktor kývl hlavou na znamení souhlasu.

„Ale, ale my jsme předběhli jeho časovou linii. My jsme se s ním už setkali, ale on s námi ještě ne. To s tím hřbitovem, to se teprve stane. Ale, kdyby jste ho chytili teď, nikdy by ho moje dřívější já nemohlo pronásledovat, nikdy by nepřistál v Transylvánii a nikdy bychom se nesetkaly."

„Takže bychom ho respektně ani nemohly chytit a..." začala Aňa, ale Teniska ji přerušil.

„A za vás by ho stejně chytila policie, kdybych asi před hodinou neřekl Enricovi, aby stáhl všechny své lidi z případu."

„Ou..." Aňe i Elišce došlo, že tak jako tak, by se tohle nikdy neudálo.

„Je čas jít domů." Doktor se otočil zpátky ke konzoli.

„Směr Zákulisí."