It's Our Beginning, Caroline » Klaus & Caroline (FF TVD/TO) /✓/

9. Kapitola

Spala jsem dnes v noci jako nemluvně, sny byly tentokrát už vcelku normální, až na pár krvelačných scén. Vedle mě oddechoval Původní hybrid. Byla jsem k němu přitisknutá zády a on mne objímal jednou paží kolem pasu. Viděla jsem, kolik má na sobě tetování. Musím říct, vypadá s nimi opravdu sexy. Už asi půl hodiny tu koukám na jeho obrazy na zdi. Spočítala jsem je, jen na téhle stěně jich bylo šest. Asi je fakt nemá kam dávat. A ten Původní za mnou ještě chrněl. To si snad dělal srandu, ne? Tak já se stanu upírkou s tím aby mě už nemohl ovlivnit, a oni si Původní upíři umí ovlivnit i upíra?! To jsem rovnou mohla zůstat člověkem. I když s tím tempem, kterým se tady lámou krky... je být upírem výhoda. Ucítila jsem za sebou pohyb a skoro hned na to mě Klaus políbil do vlasů a posadil se na posteli. Já zůstala ležet a nadějně jsem zavřela oči, aby si myslel, že ještě spím.
,,Vím, že jsi vzhůru," řekl klidně a já se s povzdechem posadila a podívala se na něj. Zrovna se protahoval. Kruci, proč tenhle blbec musí být zrovna sexy blbec? Naštěstí, včera večer mé "nadržené" upíří já dostalo rozum a nenechalo Klause udělat něco, čeho bych později litovala. Správně, nevyspali jsme se spolu. Jen pár polibků a dobrou noc. Byl sice naštvaný, ale respektoval to. I když si musel jít dát ledovou sprchu, jestli rozumíte, co tím myslím.
,,Tak jste to uhádl, Sherlocku." Řekla jsem mu naštvaně a vstala z postele. Na sobě jsem měla jeho tričko a kalhotky, nic víc. Převlékla jsem se do toho, když byl v té sprše. No, snad mě neukamenujete jen proto, že se mi spí líp ve volných tričkách!
,,Co by sis dala ke snídani?" zeptal se a postavil se. Sakra, to na sobě neměl nic celou noc? Rychle jsem se otočila a zakryla si rukou oči jako malé dítě. On byl nahý. On spí nahý! On spal nahý vedle mě! Ještě, že jsem spala a pak mi to nedošlo, protože to vypadá, že ty upíří emoce zavraždím.
,,Nejspíš bych byla radši, kdyby ses oblékl." Řekla jsem klidně, ale neotáčela jsem se a ani nesundávala ruku z očí.
,,A proč?" zeptal se klidným, skoro výsměšným hlasem a já ucítila ten známý vánek, který cítíte, když se k vám přemístí upír. Udělala jsem si mezi prsty mezírku a koukla na něj. Aspoň na sobě měl už boxerky. Bože, nejradši bych ho tu povalila na podlahu a dělala nemravné věcičky.
,,Nesnáším být upírem," řekla jsem jen a šla jsem ke skříni, u které stál můj kufr. Otevřela jsem ji a vzala z ní džíny a tílko. Pak i spodní prádlo.
,,Cítím tvou touhu, miláčku a klidně ti s ní pomůžu." Navrhl Klaus a přešel ke mně. Znovu, jako včera, mě začal líbat na krk a já zavřela spokojeně oči. Tohle se mi líbilo.
,,Běž si pomoct sobě s tou svou," řekla jsem po chvíli, když jsem se vzpamatovala a přeběhla jsem do koupelny, kde jsem se zamknula.

Sešla jsem dolů po schodech, když jsem se po hodině vrátila z koupelny. Klaus tam nebyl, takže jsem byla opravdu šťastná.
,,Co si sakra myslíš?!" ozvalo se hlasitě a rozzuřeně. Pak jsem uslyšela tříštění střepů. Ten hlas byl ženský, sakra, co se děje? Tohle nebyla Katherine. Opatrně jsem sešla poslední schody a nakoukla do obýváku, kde stála nějaká blondýna, koho mi to připomínala? Křičela tam na Klause i Elijaha, který za sebou schovával Katherine, která vypadala, jako kdyby snědla citrón.
,,Uklidni se, sestřičko. Právě jsme to tu zrenovovali," zavrčel Klaus a já radši rychle couvala do haly, ale to bych nemohla být já, kdybych nebyla jako hromotluk. Narazila jsem do toho stolku a váza se převrhla tak, že padala na zem. Se svými upířími reflexy jsem ji zachytila těsně nad zemí. Uuufff! Ale i tak to způsobilo rámus, který přilákal všechny obyvatele obýváku. Kruci písek!
,,Takže tohle je ta holka," řekla ta blondýna, jejich sestra. No jasně! To byla ta na obrazech.
,,Holka? Jasně.. ta holka, nemám ponětí o čem to mluvíš," řekla jsem jí a postavila se za stolek, abych tu vázu nerozbila doopravdy.
,,Caroline, tohle je moje sestra. Rebekah," kývnul Klaus k blondýně a rozešel se ke mně.
,,Těší mě. Když tu máte to rodinné shledání, nebudu rušit, dojdu si jen do kuchyně, pokud ji najdu." Řekla jsem jim se statečným úsměvem a radši zmizela dál do domu. To mi ještě scházelo, další Původní! A kdo ještě přijde? Tamten další chlápek? To těžko. Navíc, ta holka vypadala jako z dvacátých let. Takové zvláštní šaty... ale pěkné. Našla jsem kuchyni skoro hned. Fajn.. byla kousek od toho divadýlka v obýváku a hale.
,,Miláčku, snad se nezlobíš," objevil se u mě Klaus a objal mne rukou kolem pasu. Já a zlobit se? Ne, proč by?
,,Proč bych se měla zlobit?" zeptala jsem se a vyvlékla se mu. ,,Protože nejsem doma? Protože už neuvidím nejspíš svou matku? Otce? Přátele? Rodné město?" jmenovala jsem a začínala jsem pomalu, ale jistě, zuřit.
,,Jistě, proč by se měla zlobit, Niku?" objevila se tam ta blondýna a přešla ke mně. ,,Nebo proč bych se měla zlobit já, že jsi mě zavřel na skoro celé století do rakve?" zeptala se s přehnaně sladkým úsměvem. Pak sebrala však nůž a vrazila ho Klausovi do břicha. Zalapala jsem po dechu a vyděšeně ty dva pozorovala.
,,Už to nedělej, sestřičko, nebo tě tam zavřu znovu!" zakřičel Klaus na ni. Ona však vypadala více než klidně. Za to já bych si přála být jinde.
,,Jdi do háje!" křikla na něj Rebekah a pak přešla ke mně. ,,Takže, Caroline... ty nejsi upírem moc dlouho." Usmála se jako kamarádka. Nejspíš jich moc nemá. No... pokud byla celé století v rakvi tak asi určitě.
,,Den," šeptla jsem a pozorovala ji.
,,Výborně, tak to tě naučím jak zabíjet," rozzářila se ta blondýna jako vánoční stromeček.
,,Cože?" zeptala jsem se jako úplné pako a třeštila na ni oči.