Upside down | Dokončené

1. kapitola

Ahoj! Chtěla bych poděkovat všem, kteří narazili na tuto povídku a rozhodli se číst... je to jedna z mých starších (a krátká, protože já a dokončování povídek...:D) Doufám, že se i tak bude líbit :)

Postava Charlotte Evansové byla založená na mojí kamarádce a blogerce té doby. :)

Harry Potter seděl v Siriusově domě nad albem a prohlížel si něco málo z fotek, které zbyly z Fénixova řádu. Brumbál byl vedle něho a zamyšleně hleděl kamsi do dáli, když se Harry zamračil a otočil se ke staršímu muži. „Ehm, pane profesore?" řekl tiše a upoutal jeho pozornost.

„Ano, Harry?"

„Kdo je tahle žena?" zeptal se a svůj pohled stočil zpátky k fotografii a ukázal na štíhlou postavu.

Albus se podíval na snímek a v očích se mu zablesklo. „Ach ano," vydechl a zahleděl se na dívku. „Máš nějaké tušení, kdo by to mohlo být?"

„Ne," přiznal se Harry, ale jeho vrásky na čele se ještě zvětšily. „Je tolik podobná mé matce."

Ředitel Bradavic pomalu přikývl. „Ano, málo se o ní mluví – ne proto, že by ve válce a v životech ostatních nic neznamenala, ale pro mnohé je to velice obtížné téma."

„Pane profesore?" vyzval ho k pokračování Harry, který ne zcela rozuměl tomu, co se mu muž snažil sdělit.

„Je to Charlotta Evansová, dvojče tvé matky," odpověděl Albus a zahleděl se na mladou usmívající se ženu. Její tváře zdobily drobné, roztomilé dolíčky a kolem hlavy jí neposedně splývaly zrzavé vlasy. „A chápu, že jsi překvapený, ale než mi začneš pokládat otázky, dovol mi, abych ti řekl jeden příběh."

~~ * ~~

Malá dívka s hnědými vlasy, úzkým obličejem a pichlavými očky, seděla na kraji gauče a ve svých štíhlých dlaních držela knížku. Rtíky otevírala v pomalých intervalech, jak se snažila přečíst velká písmenka na stránce knihy.

Náhle se ozvala rána, následovaná dětským smíchem. Hnědovláska zvedla tvář ke stropu, kde tušila škodiče a obočí se jí spojilo nad kořenem nosu.

Dupot dvou párů nohou se ozýval po celém druhém patře.

„Mami!" zapištěla hnědovláska a zaklapla knížku. „Ony tam zas dělají blbosti!"

Z kuchyně vykoukla hlava pohledné ženy ve středním věku, na jejíž tváři se zračil příjemný úsměv. „Ale drahoušku," řekla mírně. „Jen je nech. Vždyť nedělají nic špatného, jenom si hrají. Ty bys taky mohla na chvíli odložit tu knížku a jít si hrát. Jsou prázdniny!"

Dívka prudce zakroutila hlavou a nadechla se k odpovědi, když v tom ji přerušily dvě dívky, které přiběhly po schodech dolů.

Byly téměř k nerozeznání. Obě dvě měly dlouhé, zářivě rudé vlásky, které jim neposedně splývaly na zádech. Oči měly jako smaragdy s jiskřičkami. Člověk do jejich tváře musel hledět hodně dlouho, aby nalezl rozdíl.

„Mami, mami!" křičela jedna z dívek a přitom poskakovala po pokoji.

„Copak je?"

„Můžeme jít ven?" zeptala se druhá, aniž by poskakovala, ale i na její tváři se zračil veselý úsměv.

„Ano, můžete," usmála se jejich matka. Na okamžik pohlédla na svou třetí, starší dceru a úsměv jí trochu zvadnul. „Holky!"

Dvojčata se zarazila zrovna u dveří. „Ano?" zvolaly sborově.