Protože Hailee

UPOZORNĚNÍ: O tento příběh máte právo zažádat autorku ve formě pdf nebo wordu do vašeho e-mailu.

„Co tady děláš, Felixi," pronesla otráveně zpod své masky k hnědovlasému mladíkovi.

„Přišel jsem na tu párty, co pořádáš," usmál se na ni.

„Říkala jsem ti, že dnes je to jenom pro mé přátele," odvrátila od něj hlavu.

„Zřejmě ti jedna věc uniká," poznamenal, „my jsme přátelé."

„Já bych taky řekl jednu věc," ozval se najednou ze stínu mužský hlas. „Tobě taky něco utíká, Huxley."

„Neřek bych," odsekl.

„Myslím, že už ti dost jasně řekla, že nejsi vítán."

„To je v pohodě, Charlie," oslovila dívka mladíka. „On už je stejně na odchodu, že Felixi?" podívala se na něj s prosebným výrazem. Dneska to tu není pro něj. Charlie se zatím vítězně ušklíbl a pohladil Hailee po tváři. Následně ji objal kolem pasu a před zrakem Felixe ji políbil.

„Vlastně ne," řekl neoblomně. „Právě jsem se rozhodl, že tu zůstanu." Najednou zasýpal. Nestál totiž už uprostřed zahrady nýbrž u stěny domu. Netušil, jak se tam dostal, jen cítil něčí ruku kolem svého krku, jak ho pevně svírá.

„Promiň," oslovil ho Charilie, „říkal jsi, že odcházíš?" ušklíbl se.

„Ne," zaskuhral mu v odpověď Felix. „Řekl jsem, že zůstávám."

„Jak je libo," pokrčil Charlie rameny a pohodil svými blonďatými vlasy na stranu. Naklonil obličej a začal se k němu přibližovat.

„Co-co-co to děláš?" vykoktal.

„Charlie!" zavolala náhle dívka. „Slíbil jsi to!" Blonďák se s povzdechem odtáhl.

„Máš štěstí. Běž domů." Mladík se však místo k nejbližším dveřím ze zahrady rozběhl k dívce.

„Hailee," vyděšeně se na ni podíval. „Co se to děje?"

„Bude to v pořádku, běž domů," ujišťovala ho, ačkoliv si tím nebyla jistá. Dnes se všechno změní. Ale Charlie jí slíbil, že to dnes udělá. Bude to dnes. Jenže potřebovala, aby tady nikdo jiný nebyl. Mohla tu být jen ona. Jen ona a oni. Lidem, co znala, řekla, že pořádá Halloweenskou párty, ale aby nechodili. Samozřejmě, že přišel. Vždycky přišel. Vždycky byl s ní. Jenže ona tenhle svět nesnesla. Potřebovala do něj Charlieho. Felix jí bude chybět. Tak moc chybět. Ale pravdou bylo, že už ho nikdy nesmí znovu vidět.

„Běž domů," zopakovala a rychle zamrkala, aby zahnala slzy.

„Nikam bez tebe nejdu. Je nebezpečný," kývl směrem k Charliemu a pozorně si ji prohlížel.

„Běž, běž prosím, než přijdou ostatní," skousla si rty. Nesmí tu být, až přijdou. Jsou ještě mladí, oni se neovládnou. On tu nesmí být.

„Hailee," pohlédl jí do pomněnkových očí. „Řekni mi pravdu. Já ti ji vždycky řekl, teď jsi na řadě ty."

„Hej, vy dva! Už jste skončili? Za chvíli jsou tady!" zavolal na ně Charlie, ale ani jeden z nich mu nevěnoval pozornost.

„Mýlíš se, Felixi, jednu pravdu, tu největší, jsi mi zamlčel," smutně se na něj usmála. On jen nepatrně zakroutil hlavou. „Já to vím, Felixi. Ale já to necítím. Nemůžu ti říct pravdu, nepochopil bys. Já sem nepatřím."

„Odcházíš?" trhnul hlavou a opovržlivě si Charlieho přejel od hlavy k patě.

„Navždy," potvrdila mu.

„Hailee," už potřetí za tento večer vyslovil její jméno.

„Bude se mi stýskat."

„Poslední objetí?" zeptal se a naklonil se k ní.

„Poslední," přikývla. Věděla, že tohle už nikomu neudělá. Už nikdy po něm žádného člověka neobejme. A tak ho pevně chytla kolem krku a držela ho. Hlavu si mu zabořila do ramene a cítila, že on svou do jejího, a takhle ho držela. Držela a nechtěla ho pustit. On byl to, co jí drželo mezi lidmi. Jenže teď odchází. Poblázněná, řekl by on. Ona tomu říkala jinak: zamilovaná. Co na tom, že je to upír? Má právo mít ráda upíra. I když to znamená její smrt.

Náhle ucítila, jak sebou Felix škubnul. Rychle otevřela oči. Na jeho krku se třpytily špičáky. Viděla, jak z něj upír vysává krev. Z obličeje mu mizela veškerá barva. Ztrácel se jí.

„Charlie! Zastav to!" zaprosila a pohlédla na svého upíra. Ten se však schovával nejspíš někde ve stínu. Nebyl vidět. V tu chvíli to zažila také. Charlie. Zaryl své zuby do jejího krku. Viděla, že brzy přestal. Také viděla, že, ten kdo pil z Felixe, ještě nepřestal. „Charlie," řekla, než se mu sesunula do náručí. „Zastav to."

„Má žízeň, všichni mají žízeň, Hailee, i ty ji budeš mít," omluvně se na ni usmál.

„Prosím," upřela na něj svůj pohled. „Prosím!" vykřikla náhle silným hlasem, jaký od ní v této situaci nikdo nečekal. Charlie jen zakroutil hlavou. Ne. Ne. Ne. Ne. Ne. Ne. Neeeee. Není to Felixova chyba. Není to jeho chyba, že se zamilovala do upíra. Ale za chyby se platí a ona zaplatí jeho smrtí. Smrtí svého nejlepšího kamaráda. Kluka, který stál vždycky při ní a nenechal ji spadnout. Vždy tu byl. A ona se teď jen dívá, jak ho zabíjí!

„Ne!" vytrhla se Charliemu z náručí. Už nebyla v jeho ochraně. Teď se na ni mladí upírci mohli vrhnout. Ona však měla jediný cíl. Srazila k zemi upíra pijícího z Felixe. Její Felix neumře, ne za její chyby, pomyslela si a svezla se k zemi, protože se na ni vrhlo hejno mladých nenasycených upírů.

„Hailee!" vykřikl srdceryvně Charlie. Jeho křik se prodral do teď už tiché noci a jeho zvuk panoval ještě dlouho. Tohle totiž nebyl hlas člověka, ba ani upíra, to byl hlas upíra s lidskými zamilovanými city. A tak se ji vydal zachránit. Mohl jen doufat, že nebylo příliš pozdě.