Virtuální realita (slash)-dok

4. časť

Alan ani nevěděl, jak se ocitl na své chatě, se všemi svými zavazadly. Teď seděl uprostřed svých věcí a zoufale zíral do plamenů v krbu a přemýšlel o tom, jestli se mu to všechno jenom nezdálo.

S Rimou strávil přes čtyřicet let. Ačkoliv žili každý jinde, Rima v Londýně a on v Los Angeles, jejich vztah byl celkem bezproblémový, přestože už časem dost vyprchal. Pořád to ale byla důležitá kotva v jeho životě, jeho jistota. Byl na Rimu zvyklý, znal ji lépe, než kohokoliv jiného, lépe než sám sebe.

Sice si nepřísahali věčnou věrnost, dokonce nestáli ani o sňatek, ale tak nějak předpokládal, že budou dodržovat principy normálního vztahu, že si budou věřit a nebudou se podvádět. To, co viděl, mu z očí srazilo růžové brýle.

Pro Alana byl vždy tím nejdůležitějším jeho profesní život. Své práci podřizoval cokoliv, včetně osobního štěstí. Věděl, že Rima to vidí stejně, její politická i akademická kariéra jí zabírala většinu času. I v tom si rozuměli, nekladli na sebe nereální očekávání.

Alan si povzdechl a upil ze sklenky whisky, kterou svíral v ruce. Ani nedokázal plakat. Věděl, že mu to stále ještě všechno nedošlo, že se s touto novou situací bude muset poprat později.

Naštěstí měl před sebou dlouhou dovolenou, kterou měl strávit sám ve své útulné chatě u jezera. Bude mít dost času na přemýšlení.

Otevřel notebook a ačkoliv sám nevěděl, proč to dělá, napsal e-mail svému kolegovi Danielovi Radcliffeovi. Sdělil mu, že na chatu dorazil v pořádku, a že pokud ho Daniel bude chtít navštívit, bude vítán.

Zaklapl notebook, oblékl si bundu a vyšel před chatu. Procházel se kolem jezera a přemýšlel nad svým životem. Měl jeho život smysl? Nebo byl zbytečný? Měl smysl, rozhodl se Alan, tolika lidem jeho filmy přinesly radost... ale on své štěstí promarnil, vlastně ho vůbec neměl. Pomíjivá sláva a přízeň jeho fanoušků a fanynek - k čemu to všechno? Přijdou noví a mladší herci, snadno ho nahradí. A on přišel o štěstí rodinného života, přišel o radost z dětí...

Miloval Rimu vůbec někdy? napadlo ho. Byli spolu od mládí, seznámili se na škole... po všech těch letech se ten vztah proměnil ve zvyk, ale i na počátku to bylo pouze duševní souznění, stejné zájmy i pohled na svět, ta vášeň a oddanost tam prostě vždy chyběla... nikdy pro sebe nebyli navzájem tím nejdůležitějším, pro co je možné vzdát se všeho...

Nazítří ráno, když se Alan probudil s velkými bolestmi hlavy, bylo jeho prvním impulsem skočení po laptopu. V jeho schránce, do které se okamžitě přihlásil, jen co si otevřel laptop, se v kolonce 'Doručené' objevila nová zpráva.

Alanovo srdce se prudce rozbušilo, byl nedočkavý jako bývají malé děti o Vánocích. Téměř horečně klikal na onu kolonku, až se mu konečně na monitoru objevila ona tolik očekávaná zpráva.

Alanovo srdce se však zastavilo - zpráva od Rimy?

Teprve nyní si uvědomoval bolestivé hučení v hlavě, které s největší pravděpodobností způsobilo to infantilní nadšení a téměř infarktické bušení srdce. V duši mu začal doutnat nový, možná ještě silnější pocit...

Co si ta kráva o sobě myslí!!!

Alan byl znechucen.

Že budu tancovat jako ona píská???

Alan byl pobouřen.

Jak je jen možné, že na mě zapomněl...

Alan byl zklamaný.