It's okay to be together! book 3. [CZ]

Part 9

,,Ty ho miluješ?'' Na kraji postele, která jediná z pokoje nebyla v dezolátním stavu, seděl Adam, lehce vyvedený z míry, ale smířený s okolnostmi Ryanových pocitů.

,,Já nevím..Já.. prostě, už je to takovou dobu.'' 

,,Ryane.. Když si představíš osobu, se kterou bys chtěl strávit zbytek svého života, koho vidíš?''

,,Jeho.''
,,Tak mi teda řekni, v čem je sakra problém? Byli jste spolu..''
Ryan se zvedl z kraje postele, jeho kroky obvykle směřovaly k obchůzce po pokoji, promnul si spánky a vydechl jediný vzduch, který ho držel od vnitřního zhroucení. ,,On se bude ženit.'' A právě teď měl pocit, že se mu srdce znova rozpadlo, jako tehdy, když mu to Ethan oznámil. 

,,Ženit.. vždyť..počkej. Před chvílí jsi mi tvrdil, co ti řekl. Podle toho to nevypadá, že by se chtěl uplně ženit.''
,,A co myslíš, že udělá? Bude svého přítele celý pobyt podvádět, jen aby se k němu pak mohl vrátit?''
Nastalo hrobové ticho, Adam se zvedl, ale jeho kroky ho dovedly až ke dveřím. ,,Musím jít a ty.. měl by sis ho získat zpět.''

*Před sedmnácti lety*

Muž sedící za počítačem se kolíbal ze strany na stranu, i když měl malé osobní vítězství, které mu ze srdce sneslo všechny obavy, musel toho udělat víc, musel zabránit, aby se ti dva kdykoliv znovu setkali. Nikdy nepočítal s tím, že jeho syn bude chtít prožít život s klukem. Bral to jako nemoc, přišlo mu to tak nechutné, že jediná věc, která ho držela od nervového zhroucení, byla zabránit a zablokovat vše, co šlo. A to taky udělal. Zabránil, aby se dvě duše prodělávající těžké odloučení již nikdy nemohly setkat ani se kontaktovat, a to se mu povedlo, tedy skoro.

Ryan se usadil v pohodlné židli a opřel se o opěradlo, což mu v tuto chvíli poskytovalo jedinou útěchu. Do místnosti, kterou teď obýval, vtrhnul Adam, v obličeji bledý a v ruce držíc noviny. 

,,Přečti si to.'' Zahučel, byl rudý a jeho schopnost artikulovat téměř vymizela.

,,Co to je?'' Zeptal se Ryan, během svého vstávání ze židle si důležitě upravoval kravatu a zapínal poslední knoflík, očividně nebyl tolik vyvedený.
,,Někdo vás vyfotil.''
,,Cože?!'' Pěstí praštil do stolu, ale pořád se tvářil, jako by ho to ani nepřekvapilo, letmo se podíval na vytísk novin a spatřil nepříliš detailní fotku.
,,Zavolej do novin.'' Přikázal, roztrhl papír na několik částí a nechal cáry spadnout na svůj vždy uklizený stůl.
,,A co jim mám jako říct?'' Ohradil se Adam.

,,Cokoliv, jen ať to stáhnout dřív, než se to dostane k jeho příteli.''
,,Myslel jsem, že ho chceš zničit.''
,,Nechci zničit cokoliv, na čem Ethanovi záleží, ale teď je to asi jedno, nebude mě chtít vidět.''
,,Běž za ním!'' Pobídl ho mladík, zatímco v telefonu vytáčel číslo do novin a snažil se z jedné ruky do druhé přendat zbytek, který z novin zbyl. 

Nathan zrovna zavřel dveře, aby se usadil ve své pracovně a vrhnul se na nový případ, v tu chvíli mu na stole přistál papír s povědomou tváří.

,,Je mi to líto.''
,,Cože?'' Prohodil spěšně. Začal přímo od nadpisu článku. ,,Je to jen bulvár.. proč mi to ukazuješ.''
,,Ethan.''
,,A co s ním?'' Optal se. Už dlouho si se svým přítelem neviděl a naposledy mu volal minulý týden.

,,Podívej se na tu fotku. On tě podvádí.'' Jeho kolega se chystal k odchodu, ale ještě než se vrhnul na svojí práci, poplácal Nathana po zádech. ,,Je mi líto, že ses to dozvěděl takhle.''


Ethanovi zvonil mobil, nemotorně ho zvedl, nic netušíc, aniž by viděl fotografii, kvůli které mu Nathan volal. 
,,Ano lásko?'' Zasmál se do telefonu a jednou rukou si nasadil rukáv košile, přičemž se ještě soukal do kalhot.

,,Proč si to udělal?'' Ozval se rozrušený hlas blonďáka.

,,Co? Co jsem udělal?''
,,Nedělej, že to nevíš. Viděl jsem tu fotku, jak se líbáš s tím Ryanem.. ani ses mi nesvěřil, že si ho tam potkal.''

,,Panebože... to.. to byla nehoda. Nathane. Já jsem jenom.. já jsem nechtěl.. vážně.'' Jeho hlas se značně třásl, bylo poznat, že má slzy na krajíčku. Místo odpovědi se mu ale dostalo položení telefonu. Svalil se na hotelovou postel a silně přivřel víčka, ale ani to nepomohl. Byl tak vzteky bez sebe, že než začal brečet, vtrhnul Ryanovi do pokoje, ten zrovna četl ony noviny a držel se za hlavu. 

... 

Nathan v sobě měl už asi desátého panáka, hned jak típl telefon, vydal se na cestu do nedalekého baru musel se uklidnit, jeho srdce bylo najednou tak prázdné, byl tak hrozně zklamaný, naštvaný, nikdy ho neměl pustit do Paříže samotného, nikdy si s ním neměl začít, nikdy neměl podlehnout těm očím, které bohužel neuchvátily jen jeho. A to bylo právě to. 

Jeden z mladíků, očividně tak o osm let mladší se k němu připotácel uplně namol a obejmul ho kolem krku. ,,Tak co fešáku, nepůjdeme dozadu?'' Zasmál se a Nathan šel. Popadl ho za pas a na malou chvíli zapomněl, teď mu šlo jen o pomstu.



Tak jo lidi! :D Jsem tu zase, vážně žiju, akorát jsem teď měla docela krušné období, přijímačky a tak. Doufám, že se vám líbí tenhle díl.