Out-of-the-way {Dokončeno}✔

18.kapitola

Další den jsem se probudila, s pocitem, že se na mě někdo dívá.

Otočila jsem se se zad na bok a zijstila, že mě Matteo pozoruje.

,,Dobré ráno" usmál se.

,,Jak dlouho mě pozoruješ?" odvětila jsem s úsměvem.

,,Nevím, možná to bude nějaká ta půlhodinka."

,,A baví tě to?"

,,Baví."

,,A co tě na tom baví?"

,,Ty."

,,Připadám ti směšná?"

,,Ne."

,,Všiml sis, že odpovídáš čím dál kratšeji?" zeptala jsem se.

,,Jo" odpověděl se smíchem, a vyhrabal se zpod spacáku.

,,Dáme snídani?" zeptal se a já přikývla. Taky jsem cítila, že mám hlad.

Tak jsem vstala, převlíkla se do teplákových šortek a bílého trika.

Matteo si mezitím přes sebe natáhl triko a tepláky.

Když jsme šli po schodech dolů, potkala jsem Kellen. Ta mi kývla na pozdrav a zeptala se jestli to je Matteo.

Seznámila jsem je, a pak jsme spokojeně pokračovali do jídelny.

Nečekaně jsem tam potkala kluky. Zprvu se na mě dívali divně, že jsem jim neřekla, že mám kluka, ale když jsem jim vysvětlila, že to je můj nejlepší kamarád, přikývli a dál se věnovali svému jídlu.

Nemohla jsem se však zbavit dojmu, že něco není v pořádku. Hlavně Daniel se na mě díval skrz svoje husté obočí nepříjemným pohledem.

Dali jsme si rohlík s pomazánkovým máslem, a k tomu jsme popíjeli tu úžasnou chuť kávy, která nám tekla přes naše hrdlo až do žaludku, ale to už putoval další lok do krku.
(Normálněji to napsat nešlo)

Matteo se bavil s klukama o autech, a různých dalších věcí, kterým jsem samozřejmě nerozuměla.

Málem jsem u toho usnula, ale najednu mě někdo chytil za paži a odtáhl za dveře.

Ten někdo byl Daniel, a já se mu bála podívat do očí.

'Srabe' řekla jsem si pro sebe a opatrně vzhlédla.

Čelila jsem jeho modrým očím.

,,Nevím na co si tu hraješ" začal ,,ale mohla jsi mi říct, že máš kluka. Víš, abys věděla, já se o tebe snažil. Ale jak vidím, asi málo."

,,Kdo říká, že to je můj kluk? Vždyť to je můj nejlepší kámoš" ohradím se a odfrknu si.

,,A jak vždycky končí nejlepší kámoši? Spolu v páru. A nevymlouvej mi to, vím jak se na něho díváš." odvětil s úšklebkem.

Tak to už trošičku přehání, pomyslela jsem si a otočila se směrem ke dveřím.

Než jsem vstoupila zpátky do jídelny, otočila jsem se a řekla ,,volba s kým chci strávit svůj život, není na tobě" a s touto větou jsem vkročila zpátky.

Když jsem dosedla na židli, Matteo se ke mě naklonil a pošeptal mi:

,,Všechno v pohodě?*

Já mu dala kladnou odpověď a tak se dál bavil s klukama.

Po snídani jsme šli zpátky do pokoje, a tam jsme si povídali.

Jelikož bylo asi třicet pět stupňů, domluvili jsme se, že zajdem k nedaleké řece.

Já jsem nabalila tašku z potřebnýma věcma. Pod oblečení jsme si už vzali plavky, a mohli jsme vyrazit k autu.

Jeli jsme asi necelou čtvrt hodinku. Dojeli jsme ke krásně modré řece, po krajích klidné, avšak dál už byl celkem proud.

Bylo tam pár lidí, a tak jsme si vyložili deku trochu dál od nich.

Matteo ihned vlezl do vody, zatímco ja jsem zvolila dámský přístup a lehla si na deku.

Po půl hodině jsem si uvědomila, že mě hodně bolí hlava.

Šla jsem kolébavým krokem do vody.

Bolest hlavy, ale ta voda je tak krásná a osvěžující.

Proč nezajít trochu dál?

Co se mi může stát?

Motání hlavy, ach ta řeka, počkat, je to řeka?

Mění se to. Teďka to vypadá jako moře.

Půjdu dál. Sice mi začínají podkluzovat nohy, ale je to úžasný pocit.

Jennifer, slyším svoje jméno povědomým hlasem.

Otočím se.

Ach, ten kluk je celkem pěkný ale jak zná moje jméno?

Ustoupím o krok dál do řeky.

Cítím, že mě voda strhává, ale mě to nevadí.

Narážím hlavou o pár kamenů, a teprve po chvíli si uvědomím, že nemůžu dýchat.

Cítím se bezvládná. Neovládám svoje tělo.

Jaké je to být polomrtvá? Nebo už jsem snad mrtvá...?

Někdo požívá mobilní data na chattovaní.
Já je používán na zveřejňování kapitol.
;))

Dávejte vědět do komentářu co si myslíte. A moc díky za každé votes a komentáře.

♥♥♥♥