Kouzelná Beruška A Hloupý Kocour [Dokončeno]

Paví mirákulum

,,Vezměte si to."
,,Ale co moje žena?!" vyjel pan Agreste.
,,Tu uvidíte, až mi donesete mirákula Berušky a Kocoura. Nebude to trvat dlouho. Možná jen šestnáct let." usmál se zákeřně starosta.
,,To ji tu budete celou dobu držet?!"
,,Není vyhnutí, je moc nebezpečná."
Pan Agreste sevřel v dlani paví mirákulum.
,,Dokud bude uvězněný uvnitř, bude vaše žena žít. Pokud ho pustíte a budete ji hledat, okamžitě zemře." prohlásil starosta a zmizel.
Pan Agreste otevřel trezor za obrazem jeho krásné ženy a mirákulum tam ukryl společně s knihou o mirákulech.
Vše se rozplynulo, když Marinette uslyšela známý hlas.

,,Nedělej mi to, vstaň!" prosil někdo. Hlas byl vzdálený a zoufalý.
,,Noták!" Marinette ucítila třes. Někdo s ní cloumal. ,,Jestli mě tu necháš, domluvím si rande s Chloe."
Adrien a Chloe?! Vždyť ti mě málem ubodali!

Kocour otevřel oči a trhavě se nadechl. Adrienovi se z očí vyplavily slzy štěstí.
,,Už jsem myslel, že jsi mě tady nechala." oddechl si.
Neměli zpět svá těla.
,,Miluju tě Kocoure." řekl Kocour a zvedl se do sedu. Adrienovi se to zprvu příčilo, líbat sám sebe, ale překonal se a políbil Marinette jako ještě nikdy nikoho před tím.
On vlastně políbil jen Marinette.
Zeleno-červená záře vyšlehla do vzduchu a na obloze vybouchla. Z výbuchu vyletělo přes tisíc zeleno-červených berušek, které napravili každou škodu ve městě. Všechny dohnaly k úsměvu a lepší náladě. Všechny problémy, jako by se vypařily. Na chvíli bylo všem hezky.
Marinette otevřela oči a jedním pohybem dala svou ofinu na stranu. Adrien měl pořád zavřené oči.
Jak to, že teď se dívala do zelených, očí, když je ještě před chvíli vlastnila ona sama?
,,Adriene my-"
,,Nic neříkej, vím to." řekl prostě a usmál se.
,,Milu-"
,,Miluj-"
Oba se zasmáli, řekli naráz ty dvě slova, která se báli vyslovit.
,,Ty první." vyzvala Marinette Adriena.
,,Miluju tě, jako Plagg miluje svůj camembert. - Počkat. Kde vlastně jsou?"
Adrien se rozhlédl. Po Plaggovi a Tikki nebyli ani památky.
,,A-Adriene, m-myslíš, že nám je vzal?!" Marinette si instinktivně sáhla na ucho, jestli tam má náušnice. Byli tam a měli svoji normální barvu. Červené s černými tečkami.
Adrien se podíval na svou ruku. Prsten tam také byl.
,,Nemá naše mirákula! Má Plagga a Tikki osobně!" vykřikli oba najednou a zvedali se ze země.
,,Počkej," sáhla Marinette Adrienovi na rameno.
Adrien se otočil a pokynul hlavou, aby mluvila.
,,Nevím, jestli to byl sen, vidina nebo halucinace. Viděla jsem starostu, jak podává tvému otci paví mirákulum s tím, že patřilo tvojí mamince. Je v něm uvězněný i kwami. Starosta ale tvého otce upozornil, že nesmí kwamiho vypustit ven, jinak, že tvoje matka zemře." Adrienovi se v obličeji mísilo snad tisíc pocitů.
Hněv, nenávist, odhodlání, ale hlavně smutek a chtíč. Chtěl zpět svou matku. Vždyť je živá! Musel ji najít a osvobodit.
,,Vím na co myslíš. Pomůžu ti." usmála se Marinette a i s Adrienem se vydali k domu Agrestových.

"ψ(｀∇')ψ
Nebojte, tohle jen tak konec není :D
Adrien s Marinette musí najít Plagga a Tikki, porazit starostu a Lišaje a nakonec najít Adrienovu maminku. Bude se toho ještě hodně dít.
Děkuji za tolik podpory, jsem hrozně šťastná, protože jste úžasní! :')
TheDuff21 ~ kapitola je tvá^^

Neko se loučí a bude se hlásit zase za den až dva! :)