Vzdálená láska - L.S. (CZ) ✓

14. kapitola

Když o několik málo minut Harry vyšel schody z přízemí do dalšího patra domu a vešel k sobě do pokoje, Louis seděl na jeho posteli převlečený do delšího trička na spaní, pod kterým si ponechal jen spodní prádlo. Jeho dvě tašky se válely pod oknem, kde podle bruneta nebudou překážet. Tiše na Harryho pohlédl a pousmál se.

Kudrnatý mu úsměv oplatil a přihodil další tašku na hromadu. Nohou ji posunul více k ostatním. Pak ze sebe začal sundávat jednotlivé kousky oblečení, až se nakonec, zády k Louisovi, převlékl z boxerek do pyžamových kalhot. Vklouzl pod peřinu na posteli a pokynul Louisovi, aby ho napodobil. Brunet se mu schoulil po boku, ale Harry si jej za pas přisunul ještě blíž a obtočil paži kolem jeho beder.

„Harry?" zašeptal potichu Louis, jako by se bál přerušit ticho v místnosti a zvedl oči ke kudrnáčově obličeji.

„Ano?" usmál se na něj Harry.

„Kam půjdu, až se budeš muset vrátit do USA?" s náznakem pláče v hlase kuňkl Louis. Až teď si uvědomil, že nemá kam jít, protože Harry přece v Anglii nebývá. Studuje v Americe. Nejspíš je tu jen na víkend.

„Boo," vydechl Harry, „nemusíš se bát, něco vymyslíme, ano? Ráno si o tom promluvíme. Teď to nech plavat a raději zkus usnout, ano?" políbil bruneta na čelo.

Louis po chvilce váhání kývnul a lépe se uvelebil v Harryho náruči. Co by dělal, kdyby ho neměl. Nyní by se pravděpodobně složil. Harry... byl prostě Harry. A za to jej měl Louis neskonale rád.

„Dobrou noc, Boo Bear," zašeptal kudrnatý blízko jeho ucha.

„Dobrou, Hazza," zamumlal Louis a zabořil nos do Harryho hrudě. Nechal se jeho vůní unášet do vysvobozujícího spánku s pocitem, že mu snad ještě nikdy nebylo lépe, i přestože je tahle situace jedna z nejtěžších, do kterých se v životě dostal.

***

Když se Louis probudil, ležel v posteli sám. Protřel si své modré oči a rozhlédl se po pokoji. Byl tu sám. Skrze škvíry v žaluziích do místnosti prosvítalo denní světlo. Zarazil se. Nepamatoval si, že by v noci někdo z nich zatahoval žaluzie. Nejspíš to byla Harryho práce. Převalil se na matraci. Ani zdaleka se mu nechtělo vylézt z příjemného tepla, které mu poskytovala peřina. Navíc nechtěl čelit všem problémům, které ho nyní čekají. S povzdechem si zajel prsty do vlasů a prohrábl si je. Chvíli nečinně pozoroval strop nad sebou a zkoumal drobné nerovnosti, na které dohlédl.

„Lou? Už jsi vzhůru?" ozvalo se najednou ode dveří a dovnitř vkročil Harry s přívětivým úsměvem na tváři. Brunet si ani nevšiml, kdy se dveře vlastně otevřely a jak dlouho tam Harry mohl stát, mu také bylo neznámé.

„Jo," hlesl hlasem ochraptělým ze spánku a podepřel se na loktech. „Asi bych měl vstát, co?" ušklíbl se, zatímco Harry přešel k oknu, aby vytáhl žaluzie a pustil do místnosti více světla. „Kolik vůbec je?" zeptal se Louis.

„Bude půl jedné," odpověděl mu kudrnatý a zasmál se jeho vyjevenému výrazu. „Spal jsi dlouho," zkonstatoval. Přešel k posteli a posadil se na její okraj. „Ale to nevadí, potřeboval ses prospat," usmál se.

„Sakra, Hazz..." zabručel Louis a protřel si obličej. „Jsem tu na návštěvě, měl jsi mě vzbudit. Je to strašně blbý..." povzdechl si, načež se Harry zvonivě rozesmál. „Jsi roztomilý, víš to?" prohodil a zadíval se na brunetův rozespalý obličej, který se nyní zkroutil do děláš si prdel grimasy. Louis zatřepal hlavou.

„Mluvil jsem s našima," oznámil mu Harry, za což se mu dostalo tázavého pohledu. „Vysvětlil jsem jim, v jaké jsi situaci Lou. A taky... jak jsem přišel k tomuhle," ukázal si zběžně pod oko, kde se mu začínal objevovat modrý flek, a uchechtl se.

„Promiň," pípl provinile Louis, když se na ono místo zadíval. Nervózně si začal okusovat ret. Bylo mu to tak blbé. Harry mohl být v pořádku... kdyby nebylo jeho.

„Lou," upoutal na sebe kudrnatý jeho pozornost a prstem nadzvedl nahoru jeho bradu, aby se mu Louis musel dívat do očí. „To je v pořádku, ano? Nesejde na tom, hlavní je, že jsi v bezpečí ty, hm?" lehce se usmál a palcem pohladil brunetovu tvář.

„Ale..." byl zaražen dlouhým prstem na rtech.

„Žádné ale, Lou."

„Dobře..." vydechl brunet a krátce zatřásl hlavou. „Já..." skousl si ret a odmlčel se.

„Ano?" pobídl jej Harry k pokračování.

„Chtěl bych si promluvit o t-tom, co bude dál. Já..." opět jej přerušil Harryho prst na rtech. Nechápavě na něj pohlédl.

„To je něco, o čem jsem chtěl s tebou mluvit i já," vydechl kudrnatý. „Mám pro tebe jeden návrh. Tedy... já a moji rodiče pro tebe máme návrh. Jak jsem říkal, už jsem s nimi mluvil a-"

„Harry jestli-" sám od sebe přestal, když uviděl Harryho zdvižený prst.

„Nechej mne domluvit, Lou. Já... ke Stanovi se už nevrátíš," výhružně na něj pohlédl, „a je mi jasné, že ani domů se nechystáš, takže... chci ti navrhnout... no," poškrábal se zezadu na hlavě a snažil se přijít na nejlepší formulaci, „prostě... zůstal bys bydlet tu, dokud bychom nenašli nějaký byt a práci v Americe, kam by ses potom přestěhoval, hm? Pokud bys chtěl, šel bych tam s tebou a no... byli bychom spolu, dokud bych nedokončil školu a pak... by se vidělo, co dál... Co na to říkáš?"

„Hazz t-to..." zakoktal se Louis a trošku nevěřícně si svého kamaráda prohlížel, „to nejde," zakroutil nakonec hlavou.

„Proč by to nešlo?" zamrkal Harry a v očekávání se na bruneta zahleděl.

„Nemůžu zůstat u vás, já... sakra, vždyť... je to Amerika, Harry, nemůžu... já... to nejde..." vysoukal ze sebe Louis trhaně.

„Jistěže to jde, Boo! Seženeme ti tam práci, pokud bys chtěl, mohl bys příští rok zkusit přijímačky na výšku, začneš od znova..." naléhal.

„Ale já mám práci tady, Harry. Je to moje jediná jistota, která mi zbyla, to..." zakroutil bezradně hlavou.

„Podat výpověď není tak těžké, Lou. A s hledáním nové práce ti pomůžu, hm? Sakra, Lou, společně to zvládneme, ano? Nenechám tě ve štychu a pomůžu ti, s čímkoliv bude potřeba. Navíc... upřímně? Myslím, že změna prostředí teď pro tebe bude to nejlepší," překryl svojí dlaní tu modroočkovu a zadíval se mu do očí. „Jestli potřebuješ čas, nechej si to projít hlavou. Nebudu na tebe tlačit."

Louis jen vděčně přikývl a položil si hlavu na Harryho rameno. „Nevím, co bych bez tebe dělal, Hazza," zamumlal s očima upřenýma do zelených studánek. „Jsem rád, že tě mám. Moc rád," vykouzlil na tváři drobný úsměv.

„To i já, Boo, to i já."