Elizabeth Teller- Poslední kapka [Pozastaveno]

6. Tajemný telefonát a zprávy

,,Jé, ahoj babi," pozdravila jsem babičku a nasadila nevinní úsměv.

,,Kdo to byl?" Zeptala se mě a zamračila se. ,,To nebyl Tom, toho bych poznala."

,,je to jen jeden spolužák, nic s ním nemám."

,,Lžeš!" Zavrčela babička.

,,Je to jen spolužák, po rozchodu s Tomem jsem se s ním spřátelila..." do věty mi skočil dědeček: ,,Co se to tam děje, co tam řešíte?"

Babička uhnula z dveří a šla do obýváku. Já jsem vstoupila do  předsíně, kde jsem se vyzula a šla za babičkou a dědou.

,,Tak kdo to byl?" Začal dědeček a jako vždy seděl v jeho velké oblíbeném křesle v rohu místnosti s lampou, aby si měl kde číst.

,,Babi já s ním nechodím!" Osopila jsem se, jelikož jsem té hádky už měla dost.

,,Děda se na něco ptal!" Teď se zase rozzlobila babička. Neměla ráda, když hlavně jí nebo dědečkovi někdo odporoval, Tomáše znala a podporovala mě, vypadal šťastná když jsem s ním chodila. Ale koho nezná toho podezírá.

,,Je to jen kamarád a..." odmlčela jsem se. Nevím jestli je dobré před nimi o tom mluvit, že je upír.  ,,a taky upír."

,,Co že?" Vykřikli děda a babička sborově a děda se vymrštil ze křesla, zatímco babička pila kávu, ale jakmile to uslyšela vyprskla to na ubrus.

,,Nevíš co se tenkrát stalo? Vždyť jsem ti to už několikrát vysvětloval, nemůžeš..." babička ho přerušila: ,,Už to nech bít Miku, je celá rozklepaná, jdi si lehnout a potom to s tebou vyřešíme." Babička si stoupla vedle dědečka Mika a pohladila ho po rameni.

Pomalu jsem se brala po schodech nahoru do svého pokoje. Cestou jsem ještě slyšela jak se  babička dole vzteká, že je zase politý ten ubrus a tentokrát kávou. Potřebovala jsem si to probrat. Lehla jsem si na postel.

Před pár dni jsem se rozešla s Tomem, potom jsem potkala Daniela, nemám tušení jestli je jeden z nich má pravá láska. A pak je tu ta věc o čem mluvil můj dědeček- byla to ta nejhorší doba pro vlkodlaky a upíry, nejsem si jistá jak to s tím bylo. Prostě propukla velká bitva mezi vlkodlaky a upíry, nejhorší doba pro všechny nadpřirozené bytosti, a navíc se říká, že v té bitvě zemřel chudák můj otec...

Z přemýšlení mě vytrhlo krátké zvonění mého mobilu na nočním stolku. Sedla jsem si, vzala do ruky mobil a podívala se na displej. Jedna nepřečtená zpráva. Podívala jsem se na ni, byla od Tomáše. Stálo tam: Ahoj, je mi to líto.

Co si jako myslí? Líto by mu to mělo být, ale už spolu nechodíme tak ať si dělá co chce. Po pár minutách přišla další zpráva: Potřebuji si s tebou promluvit. Tak tohle už je nehoráznost, ať mě nechá na pokoji. Potom mi začal volat, neměla jsem náladu s ním mluvit a tak jsem to típla. Po pár minutách mi přišla další SMS, také od Toma. Proč mi to  nezvedáš? Chci si jen promluvit, prosím...moc tě miluji...Pár sekund na to ale přišla další zpráva: Ty jsi taková kráva, že chodíš s tím debylem Danielem, je to jen jeden pitomec už tě nemyuju a vlastně jsem tě nikdy nemyloval. (Žádné připmínky takhle to bylo napsaný)

Tak teď jsem nevěděla co mám dělat. Po tvářím se mi začali kutálet slzy, slzy smutku, že mě nemá rád, ale zároveň slzy zuřivosti, že mě pořád otravuje a nadává.

Než jsem stačila něco odpovědět znovu se mi rozsvítil mobil. Někdo volal, ale nebyl to Daniel. Volalo neznámé číslo...

Mám to zvednou nemám to zvednou?...zvednu to! Přijala jsem hovor.

,,Haló? Kdo volá?" Zeptala jsem se trochu vystrašeným hlasem.

,,To jsem já, mi už se známe." Řekl neznámí hlas.

,,Ty už si na mě nepamatuješ? Bylo to jen pře pár hodinama."

,,Zřejmě ne...ale kdo jsi? Jak si našel moje číslo na telefon? A co po mě chceš?" Zeptala jsem se vystrašeným hlasem.

,,Sejdeme se za hodinu na místě ke kterému ti pošlu mapu do smsky..." neznámí hlas se odmlčel ,,Nikomu o tom neříkej a přijď sama." Potom zřejmě hovor ukončil. 

Tak tady je další část, ke konci jsem ji udělala trochu napínavější. Doufám, že se líbila a určitě se těšte na další díl.

Tak se mějte, smějte a těšte se na víkend!

Elizabeth ;-)