without message | h.s

《epilog》

,,Jsi fak divnej." zasmála jsem se Harrymu, který se za pultem právě učil rozeznávat čaje.

,,Vždyť je to úplně jasný." pořád jsem se musela smát, protože neuměl rozeznat ani ovocný od černého.

,,Nechápu, proč lidi chodí do kaváren na čaje." zamumlal a přebíral sáčky čajů.

,,Vždyť ty ani nechápeš proč lidi chodí do kaváren na kávu." tohle bylo fakt absurdní.

,,To ne, ale od teď vím, proč chodíš doopravdy do kaváren ty." otočil na mě hlavu s úsměvem, který mi byl víc, než povědomý.

,,Cože?Od teď?Víš to přece už dávno" nechápala jsem to.

,,Ne, od teď už kvůli něčemu jinýmu." zasmál se, čímž se mu na tvářích objevily dva ďolíčky.

,,Kvůli čemu?" založila jsem si ruce na prsou.

Nic neříkal, jen se zasmál a odešel do vedlejší místnosti.

Pokrčila jsem obočí, protože jsem tohle opravdu nepochopila.

,,Co?Harry?" křikla jsem a přešla k dokořán otevřeným dveřím místnosti, do které vešel.

Můj výraz okamžitě vyměkl, když jsem uviděla Harryho, jak tam stojí s velkým úsměvem na tváři a štosem červených růží.

,,Kvůli pravé lásce." usmál se ještě víc, čímž se mu na tvářích objevily dvě roztomilé jamky.

Nikdy bych neřekla, že právě já si budu připadat, jako ten nejšťastnější člověk na planetě.
Jenže já byla.
My jsme byli.
Já a Harry.
Protože takhle to mělo být.

____________________________________

KONEC!!
Důležité přečíst!:)
Ehm:D
Nevím, co mám napsat.
Vlastně jsem si to plánovala už hrozně dlouho, ale vůbec nevím, jak se s tímhle rozloučit.
Tohle není úplně konec.Myslím teda.
Samozřejmě, že tady byl nápad o pokračování, ale já po pravdě nevím.Nechci si toho moc nakládat do budoucna.Takže určitě to nemažte z knihoven, protože jsem hrozně impulzivní!:)
Nechci říkat určitý datum, kdy vyjde pokračování, protože já ho sama nevím, no...:D

Bože♥ tak moc se nechci loučit♥teď mi všichni napište vaše pocity, prostě ohledně celýho příběhu!♥
Moc děkuju všem za podporuuu!Ani si neumíte představit, jak moc jsem z toho nadšená, i teď♥♥
Děkuju všem, opravdu moc, moc♥
Xx