The Recondite Prelude [CZ]

Šestá

Molly Hooperová byla v laboratoři o chvíli dříve než Sherlock. Ačkoli byla po namáhavém pracovním dni unavená, chtěla Sherlockovi pomoci, a proto mu ochotně vyšla vstříc. Věděla, že se právě nachází ve velmi těžké situaci a doufala, že mu dokáže jeho trápení alespoň částečně ulehčit. Venku už byla tma, když se oba dva zavřeli v prázdné a tiché laborce.

„Můžu. Ti. Nějak. Pomoct?" zeptala se Molly trhavě a nervózně si mnula ruce, zatímco se Sherlock rychle posadil k mikroskopům za stůl plný chemických přístrojů a vytáhl papír se vzkazem.

„Myslím, že ne," odpověděl, aniž by zvedl oči a okamžitě se pustil do analýzy.

„A... nedáš si třeba... čaj?" pokračovala Molly rozpačitě.

„Ne, ale hodila by se mi silná černá káva. Čeká mě dlouhá noc."

Molly jen pomalu zamrkala a potom se otočila a zamířila připravit Sherlockovi občerstvení. Sherlock v laboratoři osaměl a ihned se pustil do pátrání. Pomocí pinzety odlepil část bláta přilepeného na papíru a přiložil ho pod mikroskop. Povedlo se mu to však až na druhý pokus, jelikož se mu ruce lehce, ale nevysvětlitelně třásly. Podle povrchu byl papír namočený. Protáhl si krk, aby prokrvil svou hlavu a pokusil se uklidnit. Neustále mu v hlavě hučela ona rýmovačka, kterou nalezl v ulici a která jasně vypovídala o tom, že mu pomalu, ale jistě dochází čas. Člověk nemusel být nějak zvlášť chytrý, aby si uvědomil, že mají v plánu Johna utopit.

Utopit.

Jakmile ho toto napadlo, spojil si několik věcí. Všechny stopy se ho pokoušejí dovést k Temži. Jenže kam? Řeka se táhla napříč celým Londýnem. Doufal, že mu lístek pomůže najít konkrétní místo, ačkoli moc dobře věděl, že by se měl zabývat Mycroftovým zmizením... Ale to teď nebylo zásadní ani důležité. Dokud nenajde Johna, nemá smysl se zabývat čímkoli jiným. Potřeboval ho.

Když se Molly vrátila se šálkem černé kávy, Sherlock už se svým výzkumem pokročil a spustil: „Hlína je tmavá a stále ještě mokrá. V konzistenci jsou stopy po odpadu, který nepříjemně zapáchá. Zjevně hledáme místo u Temže, kde se shromažďuje odpad z celé řeky... Bude to zapadlé místo, pro běžné obyvatele nepřístupné."

„Může to být... třeba pod nějakým mostem," zamumlala Molly nervózně.

„Ne, to by byly v hlíně nepatrné zbytky po cementu nebo jiném stavebním materiálu, který dělníci používali při stavbě mostu, zatímco tady je..." Pak se zarazil. Pod mikroskopem objevil drobný kousek plastu, který byl obarvený červenou barvou. Dlouze se na něj zadíval.

„Co jsi našel?" zeptala se Molly zvědavě, když Sherlock mlčel.

„Kus plastu. Může být z čehokoli, klidně i vyplaven z části odpadů, jejichž zbytky jsem již našel v substrátu... Ale tohle je něco jiného. Je to větší, je to stopa," mumlal si Sherlock pro sebe a pokoušel se plast oddělit od zbytku hlíny. Několik vteřin si úlomek prohlížel, potom se z ničeho nic prudce napřímil.

„Molly," oslovil ji ostrým hlasem, „přines mi prosím kádinku s vodou a kapátko."

Molly se neptala, nač Sherlock tyto věci potřebuje, jen vykonala, oč ji žádal. Zatímco pobíhala po laboratoři a sháněla kapátko, Sherlock se opět zadíval na plastový úlomek a pokoušel se zjistit víc.

„Určitě Johna najdeš," ozvala se po chvíli tichým hlasem.

Sherlock ztuhl. Věděl, že před Molly nemusí nic předstírat, ale přesto se odmítal poddat svým pocitům. Raději nic neřekl a zdálo se, že tato ne/odpověď Molly vyhovuje. Pokusila se ho povzbudit opatrným úsměvem a položila před něj vodu a kapátko.