Nikdo nepřišel || Larry Stylinson

Chapter 3

Marcel byl šokován. To, co proběhlo před pár minutami, opravdu nečekal a přeci se to stalo. Tak neočekávané a právě to dodávalo té chvíli tu krásu, to okouzlení. Po dlouhém polibku se chlapci konečně odtáhli. Louis byl přesvědčen tím, co právě udělal, věděl, že to bylo to nejlepší a teď jen čekal na jeho reakci. Marcelovy řasy se mírně třásly, snad se bál otevřít oči. Možná si myslel, že to není pravda a bál se podívat zpět do reality. Jeho víčka se po chvíli s třepotem rozlepila a jeho zelená kukadla spočinula na chlapci před ním. Na chlapci, jehož ještě před pár hodinami nenáviděl, ale stejně tak se k němu nechtěl zachovat tak, jak on se zachoval k němu. Vždyť se také říká, usmívej se na toho, kdo ti nejvíce ublížil, aby neviděl, jak moc to bolí. Louis sice Marcela plakat viděl, tudíž viděl bolest, kterou mu tím způsobil, jenže to už to pro Louise nebyl ten Marcel. Nebyl to ten kluk s brejličkama, ten šprt, co se staromódně obléká a vlasy má ulíznuté ke straně. Byl to nový Marcel. Sexy Marcel. Chlapec, který zahodil vše, čím byl, aby se stal lepším. Nejen pro své okolí, ale i sám pro sebe. Už se mu nelíbila všechna ta maškaráda okolo učení, a jak hodným hochem je, avšak je pravda, že chytrý a milý doopravdy je. Po chvíli, která se zdála být ta nejdelší chvíle, kterou kdy oba chlapci zažili, si Louis odkašlal a tím přivedl Marcelovu pozornost. Jeho myšlenky jako by se v tu ránu rozprchly a jeho soustředění bylo směřováno jen na Louise.

"Ehm, Marceli?" odkašlal si Louis. Marcel zamrkal a trochu zakroutil hlavou.

"Jo?" vymumlal.

"No," pověděl Louis a nejistě si třel dlaní zátylek.

"Podívej se, Marcy, já," zarazil se, když spatřil Marcelův udivený výraz.

"C-co je?" optal se ještě nejistěji. Marcel opět jen zakroutil hlavou.

"M-mám něco na obličeji, nebo…" Marcel se pousmál a s přikývnutím se sehnul k Louisovi.

"Tady něco máš," zakřenil se a prstem přejel po Louiho rtech. Ten se mírně zatřásl a pak už cítil teplo, které sálalo z Marcelových rtů, na těch jeho. Louisovy paže se silně ovinuly okolo Marcelova pasu a přitáhly jej na jeho klín. Bez přerušení polibku se Louiho dlaně táhly od Marcelových boků nahoru, kde se zastavil a posouval je zpátky dolů. Takhle se po hodnou chvíli mazlili, líbali, objímali, až se zelenooký kudrnáč odtáhl.

"Co s námi teď bude?" pošeptal do Louiho rtů s pažemi obmotanými kolem jeho krku a čelem opřeným o to jeho.

"Já nevím, Marcy," řekl Louis a sápal se na Marcelovy rty. Ten se však odtáhl.

"N-nevíš?" zakoktal zklamaně.

"Marcy, já… Miluju tě, dobře a rozhodně to nehodlám tajit. Přísahám."

"Opravdu?" zašeptal Marcel, aby odpovědí dostal Louiho úsměv a přikývnutí.

"Opravdu."

Marcelovi se najednou z kalhot ozvalo bzučení mobilu, přišla mu zpráva. Marcel mobil vyndal z kapsy a podíval se. Máma psala, že už jsou s tátou na cestě domů a že do hodiny přijedou. Marcel si povzdechl.

"Loui, já… Nechci tě vyhazovat, ale naši za hodinu přijedou domů a já bych tu měl trochu poklidit," pokrčil rameny Marcel a doufal, že Louis pochopí sám, že je na čase odejít, což se také stalo.

"Jo, jo, v pořádku," usmál se Louis a věnoval Marcelovi pusinku na nos, za což mu byl odměnou stydlivý úsměv. Poté se Marcel zvedl, aby se mohl Louis také postavit.

"Nechceš s tím pomoct?" zeptal se ještě, než se zvedl ze sedačky. "Ne, to je dobrý, zvládnu to sám," usmál se Marcel.

"Tak jo." Marcel doprovodil Louiho do předsíně, kde si obul boty. Ihned jak se napřímil, popošel k Marcelovi a přitáhl si ho blíž.