První vyučovací den

392 15 3
                                    

Druhý den vstanu již ve čtyři hodiny. Rychle se oblékám, abych mohla ještě připravit nějaké věci v učebně. Mám na sobě bílý plášť a pod ním zelenou halenku s modrou sukní po stehna. Vlasy si vyčešu do tří copů a ty spletu spolu do jednoho dlouhého copu. Zakloním hlavu a omotám si cop do menšího drdolu na temeni hlavy.

Po úpravě se vydávám do své učebny. Učebna není daleko od kabinetu a tak tam dojdu během pár minut. V učebně je několik lavic. Na některých stolech leží psací stroje. Docela si ho prohlížím, jelikož ho znám jen z vyprávění maminky a tetiček. Na tom se prý dříve psalo, než vymysleli počítač.

Vzdychnu. Docela mi chybí ona doba, kdy je vše moderní a skoro všichni mají laptopy. Samozřejmě v brašně, kterou jsem nechala u katedry, mám svůj vlastní. Bez něho totiž neudělám jediný krok. Vím, že se na mě budou dívat trochu šíleně, ale mně to nevadí.

Mávnu rukou nad svými myšlenkami a pustím se do předělávání učebny. Na stěny vykouzlím plakáty s výjevy z mnoha bitev, kde byl použit Éter. U stropu udělám bouřkové mraky, které každých pět minut vysílají blesky. Jako poslední předělám rozestavení lavic s katedrou. Budeme sedět v kruhu hned pod blesky.

Když je vše hotovo, je akorát čas jít na rozcvičku. Dost mě zajímá, kdo ji povede, u nás to byl profesor Toleren, děda Jindry, ale nikdy se to nedověděl.

Vyjdu ven na plac a tam už stojí pár kluků, mezi nimi Osiris, Jindra a Poseidon. Přejdu rychle k nim a přivítám se polibkem s Poseidonem. Poté obejmu Osirise a mrknu na Jindru.

Do pěti minut se plac zaplní všemi žačkami a žáky z obou akademií. Nakonec dorazí i profesoři a můžeme se dát do rozcvičky. Nejdříve protahovací cviky. Poté běh kolem pozemků a nakonec posilovací cviky. Ty holky dělají méně než kluci.

Po rozcvičce si zajdeme na snídani. Zde všichni, jak děti, tak my učitelé, dostaneme svůj rozvrh hodin. Jako první mám dnes třeťačky, což znamená, že mám Tenie.

Vyučování začíná až v osm hodin. A teď je teprve půl osmé. Proto si ve třídě připravuji nějaké pomůcky pro třetí ročník. Do svého výkladu musím zadat i práci s talismanem, což není zrovna nejjednodušší, jelikož jsem s ním nikdy nedělala. Vše co znám je z knížek a z vyprávění maminky.

Přemýšlím co udělat a napadne mě jediné řešení. Přemístit se k mamce a zjistit podrobnosti o používání. Mám štěstí, že je ještě dostatek času, ale nechám to až na odpoledne. Dnes udělám jen informativní hodinu.

Už ve třičtvrtě na osm mi někdo klepe na dveře. Rychle otevřu a za nimi stojí skupinka dvaceti dívek. Všechno to jsou třeťačky. Pozvednu tázavě obočí a kouknu se pro jistotu na hodinky.

„Co tu děláte tak brzo? Hodina začíná až za čtvrt hodiny," zeptám se jich.

„No víš mami," ujímá se slova Tenie, „profesorka Neroda vždy chtěla, abychom chodily dříve. Mysleli jsme si, že to budeš chtít také."

„No vyhánět vás odsud nebudu, ale když už jste tu, můžete mi s něčím pomoci," usměju se na ně mile.

„Jasně, mami, moc rády," ozve se Tenie.

„Jasně, paní učitelko," usmějí se ostatní.

„Dobře, pojďte dál a sedněte si na nějaké místo. Tenie, chci s tebou ještě mluvit," prohlásím a pustím děvčata dovnitř. Tenie si vezmu na chodbu.

„Co potřebuješ ,mami?" ptá se překvapeně Tenie.

„Chci tě poprosit, abys mě při vyučování oslovovala profesorko mamko, nebo paní mami. Popřípadě mi můžeš říkat jménem, jako ostatní děti," povím ji.

Prvotní upírkaWhere stories live. Discover now